Podle Martina Bursíka patří k nejdůležitějším výsledkům voleb fakt, že občanští demokraté a lidovci nyní mají v Parlamentu dostatek hlasů na to, aby v případném třetím kole volby prezidenta, kdy obě komory hlasují společně, získal jimi podporovaný kandidát potřebnou většinu 141 hlasů. To podle Bursíka znamená, že prezidentovi nyní nic nebrání v tom, aby usiloval o předčasné volby.
Prezidentův tajemník Ladislav Jakl ale veřejnost ujišťuje, že Václav Klaus ve svých úvahách o řešení povolební situace se znovuzvolením vůbec nekalkuluje.
Obě výpovědi jsou zajímavým způsobem scestné. Tak především není vůbec jisté, zda Klaus prezidentskou většinu opravdu má, protože hned několik lidovců – třeba Petr Pithart nebo Cyril Svoboda – pro něj zvednou ruku jen těžko. A dále: ač to nyní nevypadá pravděpodobně, mohla by ODS v předčasných volbách ztratit několik křesel – třeba už jen proto, že voliči budou chtít vyvažovat. Nebo se lidovci nemusí vůbec do Sněmovny dostat. Jinými slovy: pokud má Klaus spočítáno, že po senátních volbách má znovuzvolení víceméně jisté, byl by špatný politik, kdyby riskoval, že se tento poměr v předčasných volbách změní v jeho neprospěch.
A byl by velmi špatný politik (což není), kdyby uvažoval způsobem, o kterém se nás snaží přesvědčit Jakl. Myslet na znovuzvolení je naprosto legitimní. Nemluvě o tom, že případný neúspěch při snaze obhájit mandát by byl vykládán jako porážka a odmítnutí Klausova prvního období. To jistě nechce žádný politik – ani Klaus. Jestliže tedy jeho tajemník tvrdí, že prezident nad dalšími tahy nepřemýšlí, zbytečně snižuje svou i jeho věrohodnost. A totéž činí Bursík, když skvělému logikovi Klausovi podsouvá řešení, které je nelogické.
Hodpodářské noviny, 31.10. 2006