Problematikou Evropské unie se v současnosti na nejvyšší úrovni zabývá tolik politiků, že je těžké rozšifrovat, co kdo vlastně dělá, kdo je komu podřízen, a jaké jsou skutečné priority české politiky v této oblasti.
Ve vládě samotné se k EU, vcelku pochopitelně, vyjadřuje premiér Mirek Topolánek. Ten nedávno například oficiálně tlumočil německé kancléře Angele Merkelové názor, že naše země nechce oživovat evropskou ústavu a chce nějaký jiný dokument.
Ještě před tím ovšem Topolánek jmenoval vyjednavačem pro jednání o dalším osudu euroústavy Jana Zahradila, poslance v Evropském parlamentu a známého euroskeptika. K němu pak přibyl jako druhý do vyjednávacího týmu bývalý ministr obrany Jiří Šedivý. Ani jeden z obou vyjednavačů nebyl oficiálně jmenován vládou. Zahradil dokonce prohlásil, že pokud by mu vláda určovala šíři jeho mandátu, musel by rezignovat, protože něco takového by se neslučovalo s jeho pozicí europoslance.
Zahradil je tedy jakési politické „libero“, ačkoliv v Topolánkově vládě byla zřízena funkce místopředsedy vlády pro evropské záležitosti, kterou vykonává bývalý ministr zahraničí Alexandr Vondra. Není ovšem jasné, zda otázky spojené s osudem euroústavy pod jeho úřad vůbec spadají. Jisté je, že se má zabývat přípravou českého předsednictví EU v roce 2009. Jak si ale stojíme v této otázce také není jasné, protože vládní zmocněnec pro přípravu předsednictví Zdeněk Hrubý rezignoval krátce poté, co byl Vondra do své funkce jmenován.
Do problematiky EU též nyní intenzivněji mluví prezident Václav Klaus. Ten dokonce nedávno povolal na Hrad Topolánka, Vondru a ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, aby si s nimi „sladil noty“. Podle oficiálního vyjádření mají prý všichni tito politici na euroústavu vlastně velmi podobné názory. Jenže každý, kdo jen trochu sledoval politickou dráhu Schwarzenberga, ví, že přinejmenším jeho názory se od těch Klausových dost liší. Není také jasné, zda a co má ministr zahraničí v oblasti vztahů s EU na starost.
Ukazuje se též, že v přístupu k EU nepanuje shoda ani mezi členy vládní koalice. Zelení naznačují, že ODS porušila koaliční dohody, když byl Zahradil jmenován bez konzultací s koaličními partnery. O oficiální vyjednávací pozici České republiky ohledně euroústavy se prý ještě musí v rámci koalice jednat, což je názor, který podporují i lidovci. Mezitím ale už eurotým ODS učinil některé důležité kroky.
Co se děje? Nezasvěcený pozorovatel by si mohl myslet, že v současném vládním uskupení panuje takové nadšení pro EU, že téměř každý politik, který něco znamená, chce to problematiky EU mluvit. Byl by překvapen, kdyby zjistil, že prezident i ODS, coby hlavní hybatelé současné české politiky vůči EU, patří dnes k nejtvrdším euroskeptikům na kontinentu. Je tedy pravděpodobné, že neprůhlednost zahraničně-politických struktur, které mají na starosti EU, má spíše zmást naše partnery v EU i domácí populaci, která si podle průzkumů veřejného mínění přeje ve velké většině další politickou integraci EU.
MF PLus, 2.2.2007