Jaké hrozby jsou spojeny s americkým radarem v Česku? Například prý pokus nějakého režimu z „osy zla“ ochromit toto „oko“ protiraketového deštníku USA preemptivním útokem. Nebo třeba teroristický útok, protože takováto zařízení přirozeně pozornost teroristů přitahují. A už vůbec nikdo neví, čeho se prý můžeme dočkat od Putinova nebo post-Putinova Ruska.
Ve skutečnosti je radar největším rizikem pro českou politiku. Ještě něž vůbec vláda mohla oficiálně odpovědět na nótu, v níž USA projevily zájem radar na našem území umístit, rozpoutala se politická debata, z níž vysvítá, že o podobných záležitostech neumí čeští politici vůbec mluvit. Jen se hlasitě překřikují.
V této vřavě některé politické strany trvají buď na umíněném „ano“, nebo naopak na umíněném „ne“. Na jedné straně škály stojí občanští demokraté, kteří věří, že nějak překonají nepříznivé veřejné mínění a přesvědčí ostatní politické strany, aby radar podpořily. Na druhém konci jsou komunisté, kteří nechtějí radar přesně z důvodu, pro který ho chce ODS: je americký.
Mezi tím se pak potácejí ostatní politické strany. Zelení vůbec nevědí, co vlastně udělají, i když si jejich vedení po nedávném sjezdu myslí, že ano. Lidovci se tváří pro-radarově, ale s pevností názorů této strany v situacích, kdy je veřejné mínění jednoznačně proti, máme své zkušenosti. Sociální demokraté jdou oportunisticky s hlasem lidu už nějakou dobu. Byli to sice jejich politici, kteří s Američany o tomto projektu vůbec jako první začali mluvit, jenže když je zjevné, že lid radar nechce, lze možná sebrat ODS nějaké body, když nebude radar chtít ani ČSSD, nebo se alespoň bude populisticky dovolávat referenda.
Jinými slovy: česká politika připomíná už teď scénu po raketovém útoku. A bude hůř. Radar má v sobě totiž potenciál vnitřně rozložit přinejmenším Stranu zelených, což při současném poměru politických sil, znamená i pád vládní koalice.
A i kdyby všechny politické strany nakonec vnitřně radar „ustály“, čeká je rozhodování o této otázce v parlamentu. Pokud by se čirým zázrakem ČSSD nerozhodla jít nakonec proti lidovému mínění, jsou šance na schválení pramalé, protože pokud zelení nebudou chtít spáchat politickou sebevraždu hlasováním pro radar, největší ústupek, který mohou udělat, je zdržet se hlasování. A to nebude stačit.
Každopádně je už teď jasné, že radar je pro českou politiku užitečný coby takový rentgen—a to dokonce navzdory tomu, že u nás nakonec nejspíš vůbec nebude. Američané totiž nemohou riskovat, že malá česká fraška přeroste do mezinárodní ostudy, a raději radar umístí jinde.
MF Plus, 9.3.2007