S přibližujícím se koncem éry George W. Bushe, která je fatálně poznamenána neúspěšnou válkou v Iráku, sílí ve Spojených státech kritická reflexe současného postavení USA ve světě. K tomuto vývoji bezpochyby přispělo vítězství demokratů ve volbách do Kongresu vloni na podzim. Nálada se ale výrazně mění i v akademických kruzích a mezi tvůrci veřejného mínění v médiích.
I proto nedávno proběhl jeden z nejrozsáhlejších průzkumů na amerických universitách, aby se zjistilo, co si odborníci na zahraniční politiku myslí o Bushově krocích a výhledech do budoucnosti.
Proč analytikům věnovat pozornost? Zejména proto, že mnoho poradců prezidenta a dokonce i členů vlády se rekrutuje z tohoto prostředí. Vysokoškolskou profesorkou na poli mezinárodních vztahů je jak ministryně zahraničí v Clintonově administrativě Madeleine Albtrightová, tak současná ministryně Condoleesa Riceová. Profesoři tvoří i podstatnou část Bezpečnostní rady státu. A co nám tedy rýsují za budoucnost?
Válka v Iráku je průšvih
Americké university jsou tradičně spíše baštami liberální levice, ale po teroristických útocích na New York a Pentagon z 11. září 2001, a zejména pak po vojenské intervenci v Iráku, mnoho předních odborníků na mezinárodní vztahy přinejmenším tolerovalo neokonzervativní doktrínu vývozu demokracie s pomocí vojenské síly. To se výrazně začalo měnit po znovuzvolení Geroge Bushe, které nevedlo ke zlepšení situace v Iráku.
Vlivný časopis Foreign Policy zveřejnil průzkum názorů předních amerických odborníků působících na amerických universitách. Časopis kontaktoval 1199 universit a vysokých škol, 1112 vysokoškolských profesorů mezinárodních vztahů – zhruba 41 procent z celkového počtu v USA – na otázky časopisu odpovědělo.
Průzkum ukázal pozoruhodnou míru shody o základních problémech americké zahraniční politiky. Nejvyšší soulad existuje v názorech na válku v Iráku. 89 procent universitních expertů na mezinárodní vztahy je nyní přesvědčeno, že válka v konečném součtu sníží bezpečnost USA. 87 procent považuje konflikt za neoprávněný, a 85 procent je pesimistických, pokud jde o možnost vybudovat v Iráku stabilní demokracii. Navíc 96 procent vysokoškolských expertů je přesvědčeno, že USA jsou dnes méně respektovány ve světě, než byly před zásahem v Iráku.
Jenom jedno jediné procento vysokoškolských profesorů mezinárodních vztahů řadí George Bushe mezi prezidenty, kteří si v posledním století zaslouží respekt za jejich zahraniční politiku.
Až 70 procent profesorů se považuje za liberály, což v americkém politickém žargonu znamená za levicově orientované. Vedle toho 13 procent o sobě smýšlí jako o konzervativcích, zbytek se označuje za centristy. Levicová většina profesorů ovšem výsledky průzkumu výrazně nezkresluje, protože se ukázalo, že kritické pohledy na válku v Iráku i Bushovu administrativu dnes převládají ve všech zmíněných skupinách.
Ještě zajímavější jsou pohledy vysokoškolských profesorů na výzvy, které stojí před USA v budoucnosti. Jsou jimi mezinárodní terorismus, šíření zbraní hromadného ničení a mocenský vzestup Číny. Více než 62 procent respondentů je přesvědčeno, že Střední Východ zůstane pro USA i nadále strategicky nejdůležitější oblastí.
A co by měly USA dělat v případě, že Severní Korea a Írán budou pokračovat ve vývoji nukleárních zbraní? Kdyby vojenská akce proti těmto zemím nebyla schválena Radou bezpečnosti OSN, podpořilo by zásah v Severní Koreji jen 8 procent a zásah v Íránu jen 9 procent profesorů. Kdyby ale RB OSN zásah podpořila, pak by s vojenskou akcí proti Severní Koreji souhlasilo 53 procent a se zásahem v Íránu téměř polovina odborníků.
Atmosféra strachu
Jedním z nejvlivnějších expertů na mezinárodní vztahy je Zbigniew Brzezinski, který vedl Bezpečnostní radu státu v administrativě Jimmy Cartera. V USA je dodnes uznáván jako jeden z guru v této oblasti. I proto je důležitá zásadní stať, kterou Brzezinski publikoval v deníku Washington Post pod názvem Jsme terorizováni válkou s terorismem.
Argumentuje, že tzv. válka s terorismem vytvořila v USA kulturu strachu, která začíná škodit samotné americké demokracii. Podle Brzezinskeho je už samotná fráze „válka s terorismem“ účelová a zavádějící, protože terorismus je technika boje, nikoli označení nějakého nepřítele. Vágnost tohoto pojmu byla podle Brezinského od počátku chladnou kalkulací, která měla za cíl vytvořit v USA ovzduší obav, jež pak využívá ke svým cílům Bushova administrativa. Bez této atmosféry by vláda například jen těžko získala svolení Kongresu k některým svým krokům. A bez ní by Bush nikdy nebyl znovu zvolen prezidentem v roce 2004.
Tato uměle vytvářená kultura strachu je jako džin vypuštěný z láhve, který udělal z Ameriky znejistělou zemi bez sebevědomí, kterého měla v minulosti dostatek. Amerika je nyní náchylná k panice, která může být politicky zneužívána. Ještě v roce 2003 Kongres identifikoval jen 160 potenciálních cílů teroristických útoků. Seznam od té doby narostl na desítky tisíc! Brezinski uznává, že ostražitost je namístě, ale zároveň argumentuje, že vláda uměle stimuluje růst celonárodního stihomamu.
„Válka s terorismem“ také zásadním způsobem poškodila USA mezinárodně. Na závěr své statě se Brezinski dramaticky ptá: „Kde je nějaký americký vůdce, který bude schopen říci, že hysterie a stihomamu už bylo dost?“ Amerika by se měla vrátit ke svým tradicím sebevědomé země, která praktikuje vyváženou mezinárodní politiku, jež prostor pro terorismus zužuje, nikoli rozšiřuje.
Realistická politika
Odklon intelektuálních kruhů od podpory „války s terorismem“ směrem k postojům, jež identifikují terorismus jen jako jednu ze současných hrozeb, může mít zásadní dopady na americkou zahraniční i domácí politiku. Demokraté i umírnění Republikáni budou těmto názorům naslouchat. Amerika se v minulosti vždy vzepřela pokusům omezovat občanské svobody s pomocí uměle vyvolané hysterie. Období antikomunistické psychózy v 50. letech minulého století, jejímž symbolem se stal senátor MacCarthy, vystřídala realistická politika, která neoslabovala Ameriku vnitřně. I politickému rozhodnutí, že válka ve Vietnamu byla omyl, předcházelo období intenzivní intelektuální reflexe.
Zdá se, že něco podobného vidíme i nyní. Amerika se začíná psychicky vzpamatovávat z 11. září 2001. Začíná si uvědomovat, že její reakce na teroristické útoky byla možná přehnaná, a že se je třeba vrátit k politice, která nebude zbytečně agresivní na mezinárodním poli a doma nepovede k omezování svobody, která především z Ameriky vytvořila velmoc, kterou dnes je.
Respekt, 16.4.2007