Senát je otloukánek české politiky. Po každých senátních volbách, které se opakovaně vyznačují nízkou volební účastí, se vyrojí úvahy o nedostatku legitimity této instituce. Ale jak už to v Česku bývá, obvykle tohoto argumentu používají především ti, kteří při posledních volbách do Senátu neuspěli.
Senát nevykročil do života dobře. Poslanecká sněmovna po rozpadu Československa nijak nespěchala s naplněním ústavy, která s existencí Senátu počítala. Tehdejší premiér Václav Klaus a lidé okolo něj navíc nešetřili kritikou na adresu této „zbytečné instituce“.
Když byl Senát konečně ustaven, stalo se oblíbeným sportem mu vyčítat malou popularitu nejen u voličů, ale dokonce i v průzkumech veřejného mínění. Čas od času se dokonce objevila úvaha, že nejlepší by bylo Senát zrušit. Co na tom, že takové výzvy byly naprostou utopií, protože jakékoliv ústavní změny, tedy i své zrušení, by musel schválit samotný Senát. I kdyby se na zrušení horní komory parlamentu dohodli předáci většiny stran, bylo by těžké donutit senátory, aby takový příkaz uposlechli.
Příliš by nepomohlo ani uspořádání referenda o existenci Senátu, protože senátoři jen těžko schválí ústavní zákon o referendu, který by zrušení Senátu umožňoval. V historii světové politiky existuje jen několik málo příkladů zrušení horních komor–ve Švédsku, v Dánsku, ve Venezuele, na Novém Zélandě, a v několika provinciích Kanady. Vždy k tomu bylo ale zapotřebí nějaké výjimečné situace, nebo byla senátorům nabídnuta dostatečně velká protihodnota.
V Česku ani jeden z těchto svou scénářů není na obzoru. Senát tak zůstane, a jediné, co se s ním dá dělat, je přidat mu některé pravomoci, které by z něj učinily v očích veřejnosti smysluplnější instituci. Prezident Klaus při své nedávné návštěvě Senát pochválil. I když se okamžitě vyrojily úvahy, že tak činí především proto, aby si pojistil znovuzvolení, nebo proto, že v Senátu má nyní většinu jeho Občanská demokratická strana, budiž mu připsáno k dobru, že navzdory svým původním postojům dokázal své názory státnicky modifikovat.
Pozitivnější přístup k Senátu a k senátním volbám by ovšem měli zaujmout nejenom ti, kdo si přejí Klausovo znovuzvolení, ale i ti, kteří si Klause v prezidentské funkci už dále nepřejí. I proto je nepochopitelný extrémně malý zájem o doplňovací volby na sokolovsku a přerovsku. Vždyť při současném poměru sil v obou komorách parlamentu, může o znovuzvolení Klause nakonec rozhodovat opět jen jeden jediný hlas. Ti z voličů v obou zmíněných obvodech, kteří si budou příští rok stěžovat, že byl, nebo naopak nebyl znovu zvolen prezidentem Klaus, mohou skutečně dávat vinu jen sami sobě.
MF Plus, 4.5.2007