Vedení Občanské demokratické stany nedávno jednomyslně podpořilo znovuzvolení Václava Klause prezidentem. Zdánlivě je to logické; Klaus je zakladatelem a čestným předsedou strany. Mít vlivného a populárního spojence na Hradě může straně přinést vetší podporu veřejnosti.
Klaus na Hradě je pro ODS ovšem i nebezpečím. Coby stvořitel strany v ní má značný vliv a v jejím vedení své favority. Předseda ODS Mirek Topolánek k nim nepatří, což se v poslední době projevuje nebývalým pnutím uvnitř dříve velmi kompaktní strany. Revolta Vlastimila Tlustého a lidí okolo něho proti Topolánkovi je oficiálně sporem o vládní reformy, ale v jejím pozadí je spor mezi „klausovci“ a „topolánkovci“, kteří Klause spíše jen trpně snášejí.
Na straně Klause je i pražská organizace ODS v čele s prvním místopředsedou strany Pavlem Bémem, který má s „topolánkovci“ chladné vztahy. Kdyby padla současná vláda, převzal by otěže nejspíš on, protože Klaus by se jen ztěží obrátil na Topolánka, aby po dvou neúspěších zformoval už svou třetí vládu za sebou.
I Tlustý a jeho skupina by nevystupovali proti předsedovi ODS tak radikálně, jak to činí, kdyby nevěděli, že v případě Topolánkova pádu začne v ODS nová éra, v níž budou hrát prominentnější role spíše lidé blízcí Klausovi, než lidé z Topolánkova okruhu.
Toto vše nabývá nové důležitosti ve světle volby prezidenta. Klaus stranu částečně štěpil už ve svém prvním prezidentském období, ale musel se zároveň držet zpátky, neboť pro své znovuzvolení potřebuje všechny hlasy ODS. Ty sice nemusí v tajné volbě dostat, ale dokud se bude držet stranou rozbrojů uvnitř ODS, převáží zřejmě u většiny prezidentských volitelů z řad ODS přesvědčení, že mít svého prezidenta na Hradě je pro stranu dobré.
V druhém volebním období ovšem Klaus bude mít volné ruce, aby ve vztahu k ODS dělal vlastní politiku—paradoxně proto, že se nebude muset na politické poměry už tolik ohlížet. ODS je tak v podobné situaci, v níž byl Vladimír Špidla a jeho lidé v sociální demokracii v roce 2003, když na Hrad chtěl bývalý předseda strany Miloš Zeman. Kdyby Zemana pomohli zvolit, využíval by své pozice nejprve k dirigování Špidly a později k jeho odstranění–pokud by se Špidla nepodřídil. Když naopak Špidla zařídil Zemanovo nezvolení, Zeman měl coby politické libero volné ruce k organizování pádu Špidly jinými prostředky.
ODS má před sebou dva velmi podobné scénáře. Kdyby Topolánek viditelně způsobil, že by Klaus nebyl znovu zvolen, musel by počítat s tím, že „klausovci“ si to s ním vyřídí a strana se možná rozštěpí. Pokud naopak bere snahu Klause opět zvolit vážně a uspěje, Klaus to možná ocení, ale velmi pravděpodobně využije druhého prezidentského období k tomu, aby přetvořil ODS, kterou mu Topolánek v roce 2002 „ukradl“, opět k obrazu svému. Těžko říct, který ze scénářů je pro Topolánka lepší. Jisté je, že ODS čekají po prezidentské volbě turbulence.
Právo, 23.7.2007