Občanská demokratická strana je stále méně vnitřně čitelná, což pro ní může mít nepříjemné důsledky. Český volič je ochoten partaji, kterou podporuje, leccos prominout, ale nepromíjí vnitřní nejednotnost a nečitelnost motivů „své“ strany. V minulosti na to doplatily některé menší liberální strany a namále měla i sociální demokracie v letech 2004 a 2005.
Současná ODS přitom stále více připomíná sbor různých partiček, které bojují o moc. Vůči předsedovi strany Mirkovi Topolánkovi se vymezuje jak skupina „ekonomických reformátorů“ okolo Vlastimila Tlustého, tak skupina vedená prvním místopředsedou strany a pražským primátorem Pavlem Bémem, přičemž obě tyto skupiny jsou blízké prezidentovi Václavu Klausovi.
Topolánek nemá evidentně pod kontrolou, jaká stanoviska strana jako celek zaujímá k potenciálně výbušným tématům. Hašteření v ODS neblaze poznamenalo obsah vládních reforem a z jejich přijímání udělalo frašku, což se začíná projevovat v propadu volebních preferencí strany.
Politicky výbušné je i tažení Béma a pražské ODS proti projektu Národní knihovny z dílny Jana Kaplického. Zdá se, že více než otázka, zda se někomu „chobotnice“ líbí či nelíbí, veřejnost začíná zajímat, zda pražská ODS flagrantně neopovrhuje pravidly hry, s nimiž nejprve sama souhlasila. Jelikož ODS má v pražském zastupitelstvu absolutní většinu, její jednání se jeví jako učebnicová ukázka arogance moci. Topolánek k tomuto absurdnímu divadlu mlčí.
Vnitřní pnutí v ODS působí i další koaliční spolupráce se Stranou zelených. Výzvy některých politiků ODS k přehodnocení dočasného embarga na výstavbu jaderných elektráren, které si v koaliční smlouvě vynutila SZ, jsou nejen racionální kritikou neudržitelnosti energetické strategie země, ale též útokem na Topolánkovu koaliční vládu. I když se rebelové v nedávném hlasování ve Sněmovně nakonec neodhodlali podpořit výzvy opoziční sociální demokracie k přehodnocení energetické strategie, spor bude doutnat pod povrchem dál.
Další dělící čára uvnitř ODS se rýsuje i v postojích k Evropské unii. Zatímco Topolánek a jeho lidé přijali ve vztahu k nové reformní smlouvě EU pragmatický postoj, tvrdé euroskeptické jádro, zaštítěné Klausem, požaduje referendum o smlouvě a její posouzení Ústavním soudem. Pro mnohé občany je matoucí, jak může premiér z ODS jeden den smlouvu podepsat coby údajně dobrý kompromis a následujícího dne jí posílat k Ústavnímu soudu.
V tomto stavu vnitřních rozbrojů a protichůdných stanovisek se země přibližuje k prezidentské volbě, v níž chce ODS zajistit Klausovo znovuzvolení. Pokud se tak stane, má se ODS s Klausem nesvázaným starostí o znovuzvolení na co těšit. Je totiž zřejmé, že nitky nejednotnosti okolo Národní knihovny, reformní smlouvy EU a účasti SZ ve vládě vedou na Hrad.
Právo, 26.10.2007