Když nedávno skupina osobností veřejného života, včetně několika politiků sociální demokracie, vydala výzvu, aby lidé neplatili poplatky u lékaře, politici z vládní Občanské demokratické strany, jakož i například předseda Ústavního soudu, Pavel Rychetský, prohlásili, že takovéto výzvy k porušování zákonů jsou nepřípustné. Předseda Senátu Přemysl Sobotka dokonce vyzval politiky ČSSD, kteří výzvu podepsali, aby rezignovali.
Na první pohled je taková reakce oprávněná. Jedním z pilířů demokratického právního státu je respekt k vůli většiny v legislativním procesu. Ať už se nám přijaté zákony líbí nebo ne, neměli bychom je porušovat. Dokonce i když je nějaký zákon ve zdánlivém rozporu s ústavou, neměli bychom předjímat rozhodnutí Ústavního soudu tím, že zákon už dopředu odmítáme respektovat.
To je teorie. Výtky premiéra i předsedy Senátu, obou z řad ODS, jakož i předsedy Ústavního soudu, ale znějí poněkud licoměrně, když je zasadíme do kontextu nedávné politické historie v zemi.
V roce 2000 například došlo k tzv. televizní krizi, v níž se zaměstnanci České televize vzbouřili proti jmenování nového generálního ředitele ČT Jiřího Hodače, který byl dle jejich mínění do své pozice dosazen na politickou objednávku. Pravda, jmenování umožnil špatný zákon, který byl později pod tlakem protestů změněn, jenže Hodač byl jmenován v souladu se zákonem.
Vzbouřence tehdy kritizovala především ODS, s níž byl Hodač spojován, a naopak je podpořila opoziční čtyřkoalice i někteří politici z řad ČSSD, tehdy opozičně-smluvního partnera ODS. Dnešní předseda Ústavního soudu byl tehdy místopředsedu vlády za ČSSD a stál spíše na straně těch, kteří zákon odmítli respektovat, když například prohlásil, že jediným řešením krize je odchod Hodače.
V roce 2005 nechal premiér Jiří Paroubek rozehnat policií tzv. ChechTek, protože jeho účastníci svévolně porušovali vlastnická práva majitelů pozemků v dané lokalitě. Tehdy naopak rozhodnutí vlády vedené ČSSD kritizovala ODS, a zjevné porušování zákona účastníky CzechTeku veřejně bagatelizovala.
V takovém kontextu se ovšem výzvy politiků k dodržování zákonů zdají být dosti účelové. Teprve až politici, bez rozdílu stranické příslušnosti, začnou k dodržování zákonů zaujímat konzistentní stanoviska, budou možná i občané věřit, že je u nás nadřazen zákon politice, nikoliv naopak.
MF Plus, 4.1.2008