V roce 2003 prezidentská volba, jež skončila vítězstvím Václava Klause, vnitřně rozložila tehdy vládnoucí Českou stranu sociálně demokratickou a eventuálně vedla k pádu předsedy ČSSD a premiéra Vladimíra Špidly. V roce 2008 nemá ČSSD co ztratit.
Nabízejí se tři scénáře, jež všechny stranu posílí. Pokud bude znovu zvolen Klaus, bude nadále polarizovat politickou scénu, a v situaci, kdy je ČSSD v opozici, bude straně Jiřího Paroubka v podstatě nahánět hlasy. Když ve svém prvním volebním období Klaus zaštiťoval volání po reformách, jež se ozývaly z tehdy opoziční ODS, dodával hlasy své straně. Jenže praxe „reforem“ je taková, že jejich další případná podpora z Hradu bude kontraproduktivní.
Klaus, osvobozený od počítání hlasů pro své znovuzvolení, bude navíc působit rozkladně na ODS, což sociální demokracii, pokud ona sama zůstane jednotná, jistě neuškodí. A Klausovy nejrůznější extrémní polohy—od vlastního výkladu ústavních pravomocí až po boj s Evropskou unií—budou mít na ODS též negativní dopad.
Kdyby Klause nakonec nějakým zázrakem porazil v první prezidentské volbě Jan Švejnar, ČSSD to také neublíží, protože oficiálně tohoto kandidáta zelených podpořila. Bylo by to tedy i její vítězství. Navíc Švejnarovo prezidentování by zvýšilo koaliční potenciál ČSSD, neboť by nejen vytvořilo přirozený most k zeleným a lidovcům, ale také zřejmě více integrovalo do hlavního proudu politiky komunisty.
Kdyby nebyl v první prezidentské volbě zvolen ani Klaus, ani Švejnar, bude Paroubek opět v silné pozici, protože se může s KSČM dohodnout pro druhou volbu na levicovějším kandidátovi, a tlačit na zelené a část lidovců, aby ukázali stejnou vstřícnost, jakou ČSSD projevila ve vztahu ke Švejnarovi.
Paroubek si tedy může volbu prezidenta docela užít, na rozdíl od premiéra a předsedy ODS Mirka Topolánka, pro něhož jsou všechny tři zmiňované scénáře nepříjemné. Dokonce i kdyby někteří sociálně demokratičtí poslanci pomohli zvolit Klause, může to Paroubek využít ke svému prospěchu. Znovuzvolený Klaus ho, jak už bylo řečeno, spíše posílí. Přitom bude vědět, kterým z poslanců ČSSD už ve straně nedat šanci, neboť jejich spolupráce s ODS na zvolení Klause by znamenala, že se z nich mohou vyklubat noví Pohankové a Melčákové. Volba sice bude tajná, ale v České republice, a tedy ani v české politice, jak víme, se nic neutají.
MF Plus, 18.1.2008