Ať už patříme k zastáncům nebo odpůrcům amerického radaru v České republice, nelze při posuzování této bezpečnostní otázky odhlédnout od širšího politického kontextu. A ten je stále více problematičtější.
O domácím kontextu v podobě nepříznivého veřejného mínění nebo snah křehké vlády jednat o tak zásadní otázce z pozice síly bylo už řečeno mnohé. Vláda si ale zadělává na problém i proto, že ignoruje politickou situaci v USA. Spěchá totiž uzavřít strategickou dohodu s vládou USA, která je na odchodu, a jejíž mnohá rozhodnutí budou revidována, ať už skončí v Bílém domě kdokoliv ze tří současných kandidátů.
Přinejmenším demokratičtí kandidáti jsou k protiraketové obraně skeptičtí. Navíc demokratičtí kongresmani tento týden oznámili, že plánují nová slyšení s cílem výdaje na protiraketový systém výrazně snížit—bez ohledu na výsledek prezidentských voleb.
Toto si dobře uvědomuje nová polská vláda, a i proto nijak nespěchá. Ví, že tak zásadní dohoda musí mít potřebné politické krytí u obou stran, které jí uzavírají. Navíc i v Polsku a v České republice by se projekt setkal s větším porozuměním u veřejnosti a u opozice, kdyby se o něm vyjednávalo s novou vládou USA.
Zejména kvůli váhání Polska dohoda možná nebude připravena k podpisu v době dubnového summitu NATO v Bukurešti. Náměstek ministryně zahraničí USA John Roods tento týden v Bruselu pouze prohlásil, že „existuje velká šance“, že se vyjednávání o protiraketové základně s Polskem a Českou republikou podaří ukončit před odchodem George W. Bushe z Bílého domu. Tvrdil též, že prý roste podpora pro základnu mezi spojenci v NATO. Jenže není vůbec jisté, zda projekt podpoří NATO jako celek.
Pokud se tak nestane, a to už na summitu v Bukurešti, mělo by to závažné dopady u nás doma. Strana zelených totiž od začátku tvrdí, že v parlamentním hlasování radar nepodpoří, pokud nebude nakonec součástí celoevropské obrany. Jinak by před SZ stálo sebevražedné dilema: podporou radaru by sice zachránila vládu, ale zničila by nejspíš sebe sama. Kdyby Topolánek vsadil na nějaké další, nejasně získané přeběhlíky z ČSSD, jak už se pro něj v klíčových momentech stává skoro zvykem, vrhlo by to nepochybně na dohodu takového významu temný stín.
V současné situaci by tedy ze všeho nejvíc dávalo smysl počkat na výsledky amerických voleb a stanovisko příští administrativy. Jinak hrozí Topolánkově vládě a potažmo i České republice docela slušná blamáž.
Právo, 7.3.2008