Když vláda Mirka Topolánka před více než rokem oznámila, že hodlá jednat s USA o umístění amerického radaru v České republice, mluvila o protiraketovém deštníku. Radar měl být součástí systému, jehož druhá část—rakety—měla být umístěna v Polsku.
Vláda vynaložila nemalé úsilí, aby veřejnosti vysvětlila, že protiraketový deštník je především obranou proti zločinným režimům, například v Iránu a v Severní Koreji. Radar měl fungovat jako jakýsi poplašný systém, jenž by aktivoval rakety v Polsku, které by pak sestřelily blížící se rakety nepřítele.
I některým zarytým pacifistům bylo možné vysvětlit, že radar v této podobě je něco jako poplašné zařízení v soukromém domě. Žiji-li v nepříliš bezpečném prostředí, jistě se nemusím nikoho ptát, zda si mohu nebo nemohu umístit do domu alarm, nebo zda se mohu dohodnout s bohatým přítelem, že si takové zařízení umístí v mém domě, aby chránil i jeho.
Takový poplašný systém ovšem dává smysl především v případě, že detektuje-li nebezpečí, vyrozumí bezpečnostní agenturu, která nezvaného návštěvníka zneškodní.
Nyní, když Polsko váhá s podpisem smlouvy o umístění amerických raket na polském území, ozývají se jak mezi českými politiky hlasy, že radar může být užitečný i bez raket v Polsku. Takové tvrzení ovšem dosti mění logiku původního záměru. I proto možná bývalý vládní zmocněnec pro radar, Tomáš Klvaňa, prohlásil, že bez polských raket nemá radar v Česku smysl.
Radar bez raket se totiž mění v jakýsi odposlouchávací přístroj. Kdybychom si do domu namontovali alarm, jehož účelem je upozornit bezpečnostní agenturu na smrtelné nebezpečí, jež se přibližuje, jistě se nemusíme sousedů ptát. Když si ale dáme do domu odposlouchávací zařízení, jehož primárním účelem je slídit sousedům v soukromí, může to některým dost vadit.
Lze namítnout, že ani takové odposlouchávací zařízení není ničím výjimečným ve světě, kde nad námi létají špionážní družice schopné rozeznat poznávací čísla na autech. Možná tedy není důvod, abychom Američanům radar odmítli, i když už má s protiraketovou obranou jen málo společného.
Jenže se to rovná změně pravidel uprostřed hry, a občané by měli mít možnost o takové změně diskutovat. A ještě více by jí měli mít politici, kteří budou o umístění radaru hlasovat.
Pokud totiž budou hlasovat o radaru v době, kdy se Polsko dohodlo s USA na umístění raket na svém území, mluvíme o původním projektu protiraketové obrany.
Pokud by Polsko rakety do doby našeho hlasování neschválilo, nebo je odmítlo schválit vůbec, budou naši politici hlasovat o jiném zařízení než o tom, o němž se vedla více než rok řeč. Budou de facto hlasovat o umístění americké špionážní stanice. A o tom by se jistě vést nová debata.
Právo, 7.4.2008