Europoslanec za Občanskou demokratickou stranu Jan Zahradil nedávno naznačil, že by ODS měla se sociální demokracii uzavřít politický obchod: vy podpoříte umístění amerického radaru v České republice, my podpoříme Lisabonskou smlouvu, na níž se Evropská unie dohodla poté, co neprošla euroústava. Někteří politici, i z řad vládní koalice, kritizovali tento návrh jako vydírání.
Mluvit o vydírání ovšem není na místě. V politice obchody typu něco za něco dost často fungují, a mohou to být i věci nesouměřitelné. Na Slovensku například opozice podmiňovala svoji podporu pro Lisabonskou smlouvou tím, že vládní koalice stáhne návrh nového tiskového zákona, jenž podle opozice a novinářů omezuje svobodu tisku.
Problém se Zahradilovým návrhem spočívá v něčem jiném: jak český podpis pod Lisabonskou smlouvou, tak dohoda o radaru totiž pocházejí z vládní dílny, v níž má nejsilnější pozici ODS. Lisabonskou smlouvu za Českou republiku i vládu vyjednal i podepsal premiér a předseda ODS Mirek Topolánek, který se také chystá podepsat dohodu o radaru s USA.
Jestliže se nyní ODS staví k Lisabonské smlouvě tak, že její schválení je prý především v zájmu opoziční ČSSD, zdá se, že poněkud nepochopila svojí vládní roli. Případné neschválení smlouvy, popřípadě průtahy s jejím schválením, by nebyly na mezinárodní a domácí scéně prohrou ČSSD, ale byly by především zdrcující porážkou vlády, a potažmo i nejsilnější strany vládní koalice.
Zahradil si možná ani neuvědomuje, do jak prekérní situace by se ODS svým schizofrenním postojem k Lisabonské smlouvě mohla dostat. Dokonce i bývalá polská vládní strana Právo a spravedlnost, která též stála za podpisem smlouvy, ale později se pokusila přijetí smlouvy blokovat, pochopila, že by se naprosto znemožnila, kdyby Polsko nakonec její vinou smlouvu nepřijalo, a smlouvu raději podpořila. Jinými slovy: ODS by si měla ČSSD spíše předcházet, aby jí se schválením nové eurosmlouvy pomohla, a ne jí nabízet podivné obchody.
Pokud jde o radar, ČSSD má coby opoziční strana plné právo dohodu s USA odmítat. Pokud Topolánek tuto dohodu nakonec podepíše, ačkoliv pro její schválení nemá dopředu zajištěnou většinovou podporu, bude případné odmítnutí této smlouvy v parlamentu prohrou jeho coby premiéra, vlády, i ODS. Stejně jako by jí bylo případné odmítnutí Lisabonské smlouvy.
MF Plus, 25.4.2008