Předseda sociální demokracie Jiří Paroubek bývá v některých médiích vykreslován jako neprincipiální pragmatik, který udělá cokoliv, aby mohl vládnout. V této souvislosti je obviňován, že prý de facto omilostnil komunistickou stranu, když spolu s ní ČSSD protlačila parlamentem několik levicových zákonů v roce 2006, pro něž neměla potřebnou podporu u svých tehdejších koaličních partnerů—lidovců a Unie svobody.
Paroubek také otevřeně připustil, že by za určitých okolností byl ochoten vytvořit menšinovou vládu ČSSD s podporou komunistů. Přímou účast komunistů ve vládě ovšem vylučoval s tím, že se KSČM musí nejprve reformovat. Přesto byl některými komentátory podezírán, že by mu nebyla cizí ani přímá účast KSČM ve vládě.
Ve světle různých podezření ohledně Paroubkových údajných snah vtáhnout KSČM do hlavního proudu české politiky je proto zajímavé, že předseda ČSSD odmítl pozvání Vojtěcha Filipa, aby přijel jako host na sjezd KSČM v Hradci Králové, který se konal 17.5. a 18.5. Vysvětlil, že mu zejména vadí nedávné prohlášení KSČM, v němž strana zaujala kladný postoj k únorovému převratu v roce 1948.
Zklamán je i postupem KSČM při volbě prezidenta republiky. Neochota komunistů podpořit Jana Švejnara a jejich nasazení Jany Bobošíkové do druhé prezidentské volby podle jeho přesvědčení jsou mezi důvody zvolení Václava Klause do čela země na dalších pět let.
Paroubkovo gesto může samozřejmě být interpretováno jako snaha omluvit se s odvoláním na principy ze sjezdu, kam se mu prostě nechce. Nebo jako taktický manévr, kterým chtěl vyvinout na KSČM tlak, aby znovu do svého čela nevolila Filipa,s nímž se po prezidentské volbě dostal do konfliktu. Jenže v politice hraje hlavní roli symbolika, nikoliv psychoanalýza.
Ať už tedy byly Paroubkovy důvody jakékoliv, vyslal voličům důležitý vzkaz: jsem demokratický levicový politik, takže převzetí moci v roce 1948 považuji za puč a s KSČM nehodlám spolupracovat za každou cenu. KSČM si musí vybrat, jakou roli chce v české politice hrát. To je důležité sdělení—jak pro komunisty, tak pro politickou pravici.
MF Plus, 23.5.2008