Když premiér Mirek Topolánek přirovnal situaci ve své Občanské demokratické straně k Augiášovu chlévu a volal jedním dechem po očistě, možná si neuvědomil, jak už to při jeho literárních a historických exkursech bývá, jak zrádné přirovnání zvolil. V příběhu z řecké mytologie, na který Topolánek naráží, sice výše zmíněný chlév vyčištěn byl, ale s čistiteli, ani se zadavateli úklidu, to nedopadlo zrovna nejlépe.
Podle legendy uložil král Eurystehus vyčištění smradlavých chlévů krále Augiáše Héraklovi (jemuž později Římané říkali Herkules) jako jeden z dvanácti úkolů, jimiž měl Herakles odčinit své předešlé špatné skutky. Nebyl to snadný úkol, protože hnůj z Augiášových chlévů neodklízel nikdo po více než třicet let a zápach z nich zamořoval širé okolí. Pokud by se Hérakles úkolu zhostil s úspěchem, dostal by za odměnu desetinu Augiášových rozsáhlých stád dobytka.
Hérakles se úklidu ujal po svém. Do chlévů prorazil otvory a vpustil do nich vodu ze dvou blízkých řek, která hromady hnoje odnesla. Chlévy byly úspěšně vyčištěny, jenže Augiáš začal hledat důvody, proč odměnu Héraklovi nevyplatit. V soudním řízení, které bychom dnes nazvali zmanipulovaným, nakonec Hérakles prohrál, načež byl vyhnán ze země. Báje měla „šťastný“ konec, když se po několika letech Hérakles vrátil, Augiáše zabil a na trůn dosadil jeho syna.
Ti, kdo tuto legendu znají celou, se asi neubrání pocitu, že premiér Topolánek byl tentokrát možná nechtěně jasnozřivý, když odkaz na Augiášovy chlévy použil, protože v Občanské demokratické straně se odehrává vskutku antické drama v mnohém výše zmíněnou legendu připomínající. Začíná také být jasnější, kdo by v občanskodemokratickém podání mohl být Hérakles, kdo Augiáš, a kdo Eurystheus.
Jisté je, že ODS skutečně momentálně zapáchá jako třicet let nečištěný chlév. Topolánek sice vyzval k očistě, ale bohužel nenašel zatím žádného Hérakla, který by zaneřáděný chlév prohnal proudem čisté vody, a do role bájného hrdiny se bude nejspíš nucen postavit sám.
Jenže chce-li uspět, musel by jako jednoho z prvních ze zahnojeného chléva vyhodit svého přítele Marka Dalíka, který sice nemá v ODS podle Topolánka žádné oficiální funkce, ale jeho jméno se objeví pokaždé, když média odkryjí další stranickou špinavost.
Topolánek by také musel měřit stejným metrem. Když se tedy například objeví informace o tom, že vazby na bývalého šéfa podsvětí Františka Mrázka měl jak Vlastimil Tlustý, tak Ivan Langer—oba údajně bez toho, že by si toho byli vědomi—nemůže stranické grémium žádat trest pro Tlustého a „podržet“ Langera.
Topolánkovo „čištění“ má tedy zatím podobu přehazování hnoje z jednoho místa na druhé ve stranickém chlévě. Anebo přesněji: do práce se pustily skupinky „pomocníků“, které ovšem nevyhazují hnůj ven z chléva, ale kydají ho jedna na druhou.
Jestliže i tak Topolánek usoudí, že strana je dostatečně očištěna, a bude tudíž na post předsedy kandidovat, říká si o výprask. Je ovšem možné, že ho ještě před tím smete dravý proud pro ODS nepříznivých výsledků krajských voleb, protože voliči budou mít o čištění Augiášova chléva jiné představy než Topolánek.
Ať tak či onak, úplně nejpravděpodobnější je, že Topolánek nakonec skončí jako Hérakles: bez odměny bude vyhnán. Na rozdíl od něj ale už asi nebude mít příliš mnoho šancí se vrátit a pomstít svou porážku, zinscenovanou z pozadí do velké míry „králem“, jenž nejprve sám notně napomohl k zahnojení stranických chlévů a teď z pohodlí pražského Hradu vyzývá k očistě, když varuje před ideovou prázdnotou současné politiky.