Z článku pracovníka Ústavu pro studium totalitních režimů, zveřejněném v investigativním týdeníku, jsme se dozvěděli, že spisovatel Milan Kundera v roce 1950 udal komunistické policii západního agenta Miroslava Dvořáčka, který pak strávil 14 let ve vězení. Dosud se soudilo, že agenta udala buď jeho přítelkyně Iva Militká nebo, ze žárlivosti, její přítel a pozdější manžel Miroslav Dlask.
Článek o Kunderově údajném provinění je napsán tak, že nenechává téměř žádný prostor pro pochyby, ačkoliv jediným „důkazním materiálem“ je policejní záznam o tom, že agenta Dvořáčka přišel udat právě Kundera. Jedná se o několik řádek textu, psaných na stroji, podepsaných policistou. Pak ještě existuje nepřímé svědectví o tom, že se prý Dlask Kunderovi svěřil, že se Dvořáček ukrývá u Militké na studentské koleji.
Je možné, že vše stalo, tak jak to Ústav pro studium totalitních režimů popisuje. Je ale také možné si představit mnoho dalších scénářů. Vzhledem k tomu, že neexistuje protokol podepsaný Kunderou, je například možné, že se za Kunderu někdo vydával. Nebo že si nějaký policista jeho jméno z nám neznámého důvodu do hlášení iniciativně doplnil.
Jak už si všimli někteří pochybovači, je podivné, že se nenašly žádné další policejní záznamy o sledování osob, které v dramatu sehrály hlavní roli. Iva Militká nebyla nikterak postižena, ač právě u ní se ukrýval západní agent. Co když měla tajná policie na studentských kolejích, jak bylo ostatně v té době běžné, nasazeného svého agenta, jehož identitu chtěla chránit? Nebylo by v jejím zájmu poskytnout jako zdroj „obyčejné“ policii jméno někoho jiného?
Účelem předešlých odstavců není vyvinit Kunderu. Je možné, že se vše stalo, jak to bylo popsáno pracovníky ústavu. Koneckonců Kundera byl v té době zaníceným komunistou.
Otázky vzbuzuje ona naprosto nepřiměřená míra jistoty, v jejímž duchu se obvinění nesou. Neměl by právě ústav, který se oficiálně zabývá studiem totalitních režimů, nabídnout i alternativní teorie? Nemělo by právě pracovníkům tohoto ústavu být jasné, že vše mohlo být trochu jinak? Lze „odstřelit“ světoznámého spisovatele jenom na základě několika řádek na papíru formátu A4, podepsaných jakýmsi dobovým vyšetřovatelem?
Jde o slušnost. Ta by měla investigativcům přinejmenším velet, aby doprovodili nalezený dokument komentářem, který dovoluje i pochybnosti. Místo toho se obvinění vůči Kunderovi nesou v inkvizičním duchu. Z jakéhosi důvodu se nelze zbavit dojmu, že naši novodobí kádrováci dost připomínají lidi, s nimiž se s pomocí historických pramenů snaží „zatočit“.