Právě začínající rok bude zlomový. Světem otřásá největší ekonomická krize za posledních několik desetiletí, přičemž to, co jsme zakusili v druhé polovině roku 2008, je nejspíš jen začátek.
Západní společnosti se totiž bohužel rozhodly bojovat s krizí s pomocí navyklých myšlenkových šablon, z nichž tou nejnebezpečnější je racionalistická víra v neustálý pokrok, vzniklá v době osvícenství. Ta se opírá o quasi-náboženské přesvědčení, že navzdory různým zaškobrtnutím budou zítřky nakonec vždy bohatší než dnešek, protože lidský rozum, reprezentovaný vědou, najde včas potřebná řešení.
Součástí této víry je přesvědčení, že je v pořádku se zadlužovat, neboť v bohatším zítřku budeme schopni splatit dnešní dluhy. Západní státy tedy zatím reagovaly na krizi především přesouváním dluhů z bank a dalších institucí na stát. Jenže zadlužené jsou dnes i státy, jakož i většina jejich občanů, tedy vlastně daňových poplatníků.
Bublinu ekonomických problémů jsme tedy vlastně jen trochu přifoukli a přesunuli od firem, bank a jednotlivců na stát, jehož schopnost obrovské dluhy zaplatit závisí na příliš mnoha neznámých. Zatím se při „řešení“ krize chováme tak trochu jako řidič auta, jemuž uprostřed pouště začíná docházet benzín, a on se rozhodne svůj problém řešit nikoliv tím, že by jel na volnoběh, tam kde je to možné, a že by vypnul klimatizaci, ale tak, že si dolije do nádrže všechen benzín, který mu ještě zbývá.
Otázkou je, zda to bude stačit, abychom dojeli do bezpečí. Pokud ne, možná budeme muset úplně změnit svůj způsob chování a vymyslet, jak se do bezpečí dostat bez auta.
Západní civilizace v posledních desetiletích propadla bezuzdnému konzumu,
jež nám velí kupovat a spotřebovávat velké množství věcí, jež de facto k ničemu nepotřebujeme. O tom, že je „potřebujeme“, se nás snaží přesvědčit gigantický reklamní průmysl. Výsledkem není jen život na dluh, ale i vydrancované přírodní zdroje a poničené životní prostředí.
I ekonomové už dávno propadli ideologii „růstu pro růst“, v němž je vše přepočítáváno na procenta hrubého domácího produktu. Do těchto čísel se započítávají i nejrůznější finanční „služby“, které nejsou ničím jiným než finančními spekulacemi, jež současnou krizi odstartovaly.
Vůbec je zajímavé, jak malé sebereflexe jsme se dočkali od ekonomických teoretiků a finančních analytiků, kteří jsou za současný stav spoluodpovědní. Když nyní vysvětlují, jak nejlépe krizi řešit, možná bychom se měli mít na pozoru. Kdybychom se vrátili k přirovnání s autem v poušti, mnozí z těchto guru nám i teď radí, že i zbytek vody, který ještě máme, bychom měli nalít do chladiče auta, jemuž dochází benzín.
MF Plus, 8.1.2009