Dění ve straně lidové připomíná absurdní hru o několika dějstvích. To první začalo už po smrti Josefa Luxe, kdy se vedení strany ujali lidé uhnětení z lidoveckého těsta okresní průměrnosti. I Lux byl z lidoveckého těsta, ale zároveň coby možná nejtalentovanější politik polistopadové politiky se naučil myslet za horizonty českého provincionalismu.
Cyril Svoboda se sice později pokusil na Luxe navázat a stranu modernizovat, jenže neuspěl. Po rozbití jednoho z posledních Luxových politických děl, jímž byla Čtyřkoalice, se ve straně postupně opět prosadil zápecnický konservatismus. Ten se projevoval zejména opětovným příklonem k názoru, že straně stačí mít „svoje jisté“ v podobě katolických voličů na Moravě a ve východních Čechách. Selhal tak pokus vytvořit z lidovců křesťansko-demokratickou stranu.
Lidovci nedokázali využít ani skutečnosti, že jim euroskeptická Občanská demokratická strana nabídla na pravici prostor pro jasnou proevpropskou politiku. Jsou přitom organickou součástí Evropské lidové strany, která je dlouhodobě nejvlivnější politickou silou v Evropském parlamentu.
Lidovci zejména úplně podcenili skutečnost, že vedle komunistické strany mají nejstarší členskou základnu i voliče. A že je jen otázkou času, kdy začnou jejich preference klesat, pokud nedokáží přilákat mladé lidi. V několika posledních volbách se ze strany postupně stal regionální subjekt, podporovaný převážně starými lidmi. Toto voličské jádro strany je sice pevné, jenže se postupně zmenšuje i v tradičních lidoveckých baštách.
Neschopnost strany najít novější tvář byla v posledních několika letech navíc doprovázena sérií politických přešlapů. Miroslav Kalousek v čele strany nejprve zakormidloval ostře doprava, přičemž už v koalici se sociální demokracií se choval, jakoby lidovci byli v koalici s ODS. Tento „ideový“ příklon k pravici ovšem zdiskreditoval po patových volbách v roce 2006 ochotou jít do vládní koalice s ČSSD, podporované komunisty.
Kalouska nahradil Jiří Čunek, který reprezentuje křídlo regionálních a okresních funkcionářů. Strana tak ještě více zabředla do provinciální malosti. Navíc se ukázalo, že Čunek je politický sud s třaskavinou, jehož minulost stranu pronásleduje na každém kroku.
Nejposlednější dějství vývoje strany je už jen smutným vyvrcholením absurdního dramatu. Nejprve se strana nedokázala sjednotit při volbě prezidenta, přičemž Cyril Svoboda cynicky vyzval lidovecké volitele, aby volili Václava Klause výměnou za podporu ODS pro majetkové vyrovnání státu s církvemi. Na konci roku ohlášená obměna vlády se v lidoveckém podání proměnila v naprostou frašku, v níž o moc ve straně bojují dvě zprofanována křídla. Nejprve měl z vlády odejít Kalousek, nakonec odchází Čunek. Potíž je v tom, že na obzoru přitom není nikdo třetí, kdo by stranu mohl zachránit. Je nejspíš načase se s lidovci začít loučit.
MF Plus, 16.1.2009