Středočeský hejtman za sociální demokracii David Rath prohlásil, že pokud by současná vláda silou prosadila povinné vyvádění peněz do soukromých penzijních fondů, nebránil by se jejich znárodnění. Jeho slova spustila pochopitelný povyk na pravici. Méně pochopitelná je kritika Ratha ve vlastní straně, například z úst Zdeňka Škromacha.
Pojem „znárodnění“ zní sice v kontextu naší historie hrozivě, ale ve všech demokraciích se jak občas privatizuje, tak občas znárodňuje. Liberální společnost z definice chrání soukromé vlastnictví, ale existují situace, kdy demokraticky zvolená vláda může sáhnout k znárodnění, například aby zabránila větším škodám. Viděli jsme to i v ultraliberálních USA v době nedávné krize.
Zneužije-li nějaká vláda své momentální politické převahy k tomu, aby silou, bez konzultací s opozicí, masivně zprivatizovala některé veřejné statky, což navíc ještě hodlá financovat nestoudným zvýšením DPH, má opozice zcela legitimní právo pohrozit, že takovou privatizaci zpětně zruší. Není na tom nic komunistického, jak naznačuje Škromach.
V současné české situaci je navíc hrozba znárodnění soukromých penzijních fondů nejúčinnější politickou zbraní, kterou slabá opozice má. Je-li ČSSD jednoznačně přesvědčena o škodlivosti současných vládních reforem, přičemž vláda arogantně válcuje jakýkoliv odpor vůči svým záměrům, které většinově odmítá i veřejnost, má hrozba znárodnění smysl nejenom v případě, o němž mluví Rath, tedy že by vláda nakonec schválila zcela neliberální systém povinného spoření do soukromých fondů.
Dává smysl i v případě vládou zatím prosazovaného konceptu dobrovolného spoření do soukromých fondů, neboť už jen hrozba znárodnění je účinnou brzdou vůči masivnímu vyvedení peněz ze státního systému do rukou soukromníků. Snížil by se totiž nepochybně počet lidí, kteří by si chtěli takto spořit za situace, kdy se vláda nenamáhá hledat s opozicí kompromis, a novému systému tudíž hrozí nestabilita.
Hrozba znárodnění je zároveň zprávou pro voliče, kteří se tak mohou rozhodnout v příštích volbách, zda si přejí zachování druhého důchodového pilíře , tak jak ho hodlá vytvořit Nečasova vláda. Mělo by přitom být jasně řečeno, že znárodněním se nemyslí rozpuštění „znárodněných“ peněz ve státním rozpočtu, ale jejich převedení zpět do státního penzijního systému, což by také umožnilo zrušit zvýšenou sazbu DPH v oblastech, kde s ní ČSSD nesouhlasí.
Nejhorší by pro ČSSD bylo proti důchodové reformě Nečasovy vlády brojit s tím, že je špatná a nelegitimní, ale zároveň předstírat, že rozhodnutí současné vlády jsou nevratná. Hrozba znárodnění jasně říká, že vratná jsou, čímž zároveň dává vládě srozumitelnou zprávu, že pokud chce takovému scénáři zamezit, musí s opozicí hledat kompromis. Penzijní reforma, jež má vydržet desetiletí, tak jako tak nedává bez kompromisu přes politický střed smysl.
Právo, 10.3.2011