Václav Klaus o přerozdělování bohatství

Mnozí z těch, kdo sledovali novoroční
projev prezidenta Václava Klause jen zběžně, navíc bez hlubšího povědomí o jeho
projevech a politických činech v minulosti, zejména v roce 2011, se
mohli zaradovat, když slyšeli, jak prezident říká:  „Různé
nátlakové skupiny stále nechtějí pochopit, že nelze získávat na úkor druhých a
že ústupky v jejich prospěch nelze uskutečnit zcela jiné přerozdělení
bohatství v zemi.“

Ti z občanů, kterým vadí
všudypřítomná korupce a systematické rozkrádání státního majetku s pomocí
politické manipulace státních zakázek, se totiž mohli alespoň na chvíli kojit
nadějí,  že i prezident se konečně kriticky
postavil ke skutečnosti, že mafiánské a kmotrovské skupiny, což jsou skupiny
nátlakové, ročně připraví stát podle konzervativních odhadů až o 100 miliard
korun s pomocí manipulace státních zakázek, a „přerozdělují“ tak
nestoudným způsobem státní bohatství na úkor druhých.

Prezident by takovým kritickým
postojem nepochybně podpořil i reformní úsilí vlády. Ta totiž má nemalé
problémy svoje škrty a reformy prodat veřejnosti v kontextu masivní
korupce. Průměrný občan se v takové situaci po právu ptá, proč si má právě
on utahovat opasek, když část peněz peníze na něm ušetřených s velkou
pravděpodobností skončí v kapsách výše zmíněných ekonomických skupin,
které parazitují na politice.

Ti z nás, kdo znají politickou
historii Klause trochu lépe, bohužel ale vědí, že Klaus neměl ve svém
novoročním projevu při zmínce o škodlivosti nátlakových skupin  na mysli  mafiánské skupiny v zákulisí politiky. Jelikož
víme, které  skupiny v průběhu roku
2011 jmenovitě kritizoval, můžeme je vyjmenovat za něj.

Patří k nim nepochybně doktoři,
kteří se účastnili akce „Děkujeme, odcházíme“, nebo stávkující učitelé, jejichž
protest prezident odsoudil během nedávné návštěvy ruského prezidenta Medveděva.
V červnu se Klaus pro změnu ostře pustil do stávky železničářů a
zaměstnanců v hromadné městské dopravě, která mu pokazila oslavu
narozenin. Nazval jí politickým vydíráním.

Z chování prezidenta během korupčního
skandálu na ministerstvu životního prostředí, kdy v podstatě hájil
ministra Pavla Drobila, jakož i obecně podle jeho velmi bohorovných postojů
k dalším korupčním kauzám, naopak víme, že Klaus nepovažuje za nátlakové
skupiny hodné kritiky právě ty, které takříkajíc přerozdělují bohatství země
cynicky ve svůj prospěch, a tedy na úkor druhých, nejvíce.

Takové „přerozdělování“ bohatství
v zemi zůstává bohužel pod rozlišovací schopností pana prezidenta, neboť
je podle něj zřejmě nevyhnutelnou daní neviditelné ruce trhu. Když kdysi
Vladimír Železný poškodil americké investory v 
TV Nova tak, že Česká republika musela po prohrané arbitráži zaplatit 10
miliard korun, mluvil Klaus v souvislosti s vyšetřováním Železného o
„kriminalizaci“ podnikání.

Ostatně Klaus tak jen navázal na
svoji filozofii, kterou uplatňoval už během privatizace v 90. letech,
jejímž se stal symbolem. „Přerozdělení bohatství v zemi“ proběhlo tehdy
způsobem, který nedávno zesnulý prezident Václav Havel označil za „mafiánský
kapitalismus“. Podle analýzy ministerstva financí z roku 2000 byly celkové
„transformační náklady“ (tedy peníze víceméně zbytečně prošustrované či
rozkradené) Klausem vedeného „přerozdělení bohatství“ v zemi asi 700
miliard korun.

Prezident by nepochybně působil jako
mnohem větší státník, kdyby místo „navážení se“ do zaměstnaneckého stavu a
odborů, které předváděl v minulém roce, zatímco mlčel tváří v tvář
nekonečné sérii korupčních kauz, zmínil ve svém projevu kriticky například
skutečnost, že ministr školství Josef Dobeš zřejmě připraví svou
nekompetentností při čerpání evropských fondů svůj resort až o desítky miliard
korun.

Jenže i zde je rozlišovací schopnost
pana prezidenta poněkud vychýlená. Plány Dobeše na zavedení školného na
universitách tak například podpořil slovy, že „studovat zadarmo“ je
„parazitování“.

Studenti jsou tak patrně jen další
„nátlakovou skupinou“ která chce přerozdělovat bohatství země „na úkor
druhých“, zatímco Dobeš, kvůli jehož neschopnosti může země přijít o miliardy a
který zaměstnával politického extremistu, jehož Klaus hájil,  je podle prezidenta  „nejlepší ministr školství“.

Takové názory, jakož i názory na
snahy o údajně nesprávné přerozdělování bohatství země nátlakovými skupinami,
které prezident nabídnul v novoročním projevu, bohužel nasvědčují tomu, že
Václav Klaus bude reprezentovat  i ve
svém posledním roce v úřadě prezidenta mnohem více specifické zájmy
určitých skupin a  konkrétních oblíbenců,
než zájmy všeho lidu, který by měl jako hlava reprezentovat především.

ČRo 6, 4.1.2012 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..