Protesty,
kterých se pod záštitou Holešovské výzvy v minulých dnech zúčastnily
tisíce lidí po celé zemi, byly některými politiky a komentátory kritizovány
jako útok na demokracii.
Samotný text
výzvy ovšem nikterak protidemokratický není.
Její autoři žádají demisi vlády i prezidenta, a jmenování dočasné vlády odborníků. Mezi dalšími
požadavky je zastavení penzijní, zdravotnické a školské reformy, jakož i
zastavení církevních restitucí, a uzákonění obecného referenda. To jsou sice
požadavky radikální, ale nikoliv nedemokratické.
Dalo by se
diskutovat i tom, do jaké míry jsou nedemokratické, jak naznačoval například
ministr financí Miroslav Kalousek, výroky některých mluvčích výzvy nebo
požadavky odmítající zastupitelskou demokracii a žádající její nahrazení
demokracií přímou, které zazněly na demonstracích
O
demokracii, která by fungovala bez politických stran, se vedou odborné diskuse,
a nikdo odborníky nepodezřívá z antidemokratických tendencí. Spíše než
antidemokratická je Holešovská výzva populistická. Navíc prohlášení některých
jejích představitelů jsou zmatená, jak
upozorňovali mnozí pozorovatelé.
Pravdou
ovšem je, že se na Holešovskou výzvu
okamžitě nalepila celá řada skupin, které to s demokracií nikterak dobře
nemyslí, takže na demonstracích bylo možné slyšet i požadavky, které spíše než
na současnou politickou elitu útočily na demokratický systém jako takový.
Především jsou ale protesty zorganizované pod
záštitou výzvy výrazem fenoménu, který Václav Bělohradský nazývá „tekutý hněv“.
Stále více
lidí, a nejen v České republice, pociťuje bezmoc a frustraci, protože
demokraticky zvolené politické elity se jeví jako nesvéprávné. Mnoho kroků,
které činí vlády západních demokracií je diktováno „trhy“, které nikdo nevolil,
a které politici nedokáží krotit. Naopak oni sami i jejich politické strany
stále více tlakům trhů a velkých peněz podléhají.
Výsledkem je
vysoká míra korupce, jež pak podlamuje důvěru lidí v jakékoliv reformy,
které si vyžadují oběti. Zásadní otázkou současnosti je, proč by si měl chtít
kdokoliv dobrovolně utahovat opasek v zájmu zdraví veřejných financí, když
se z veřejných rozpočtů ztrácí obrovské peníze v černých děrách
korupce a manipulace veřejných zakázek.
K tomu
se pak přidává pocit frustrace z toho, že u celé řady racionálně se
tvářících reforem, jako je třeba ta penzijní u nás, není jasné, zda jsou
skutečně dělány pro lidi nebo jsou spíše šity na míru mocným ekonomickým
skupinám v pozadí, které si pro svou potřebu de facto privatizují stranickou
politikou do vlastních rukou.
Když někteří
politici obviňují hnutí, které rozpoutala Holešovská výzva,
z nedemokratičnosti, měli by se možná zamyslet nad tím, zda údajně
„nedemokratické“ požadavky ulice nejsou jen výrazem rozšířeného mínění, že „nedemokratická“
je dnes svým způsobem i takzvaná demokratická politika.
Chová-li se
totiž demokratická politika arogantně a asociálně, přičemž mnohá její rozhodnutí
se jeví mnohem více jako služba zákulisním zájmům, než služba veřejnosti, je
vcelku pochopitelné, že se ve společnosti začnou mobilizovat síly, které
přestávají důvěřovat demokratickému systému jako takovému.
Tuto
tendenci posiluje i pocit, že národní politické elity, včetně těch, které
fungují v politické kultuře méně pokleslé, než je ta česká, mají věci
stále méně pod kontrolou, neboť ekonomika funguje globálně, zatímco politika
zůstala ukotvená na národní úrovni. Holešovská výzva je tak v jistém slova
smyslu českým pokračováním „rozhořčení“, které se vloni rozlilo do ulic západní
Evropy z hnutí madridských Indignados, nebo opanovalo v podobě hnutí
Okupujte Wall Street americká města.
I tato hnutí
sdružovala frustrované masy lidi, kteří byli mnohem lépe schopni artikulovat, s
čím nesouhlasí, než co přesně chtějí. I v jejich případě byl palivem
jakýsi „tekutý hněv“ na nespravedlivý systém.
Taková
situace je ovšem pro demokracii vždy potenciálně nebezpečná. Je výrazem selhání
komunikačního procesu uvnitř zavedených demokratických struktur, takže stále
více lidí přestává věřit, budeme-li parafrázovat Masaryka, že se dají věci
změnit k lepšímu jakousi drobnou demokratickou prací uvnitř systému, a raději
chtějí svrhnout systém jako takový.
Mnozí pozorovatelé
české politické scény opakovaně v minulosti varovali, že otřesná úroveň
politické kultury, vysoká míra bezobsažné polarizace, jakož i rozčarování ze
systémové korupce vytvářejí předpoklady pro nástup antidemokratických,
populistických hnutí, jejichž lídři budou slibovat jednoduchá řešení. Politici
hlavního proudu tato varování ignorovali, jakkoliv už volby v roce 2010
ukázaly vysokou míru znechucení ze zavedených demokratických stran.
Před tím,
než začnou po Miroslavu Kalouskovi i ostatní politici obviňovat Holešovskou výzvu z útoku na demokracii,
měli by se vážně zamyslet nad tím, co dělají právě oni pro to, aby lidé měli
pocit, že mohou nešvary a nespravedlnost změnit prací uvnitř existujícího
systému.
ČRo 6, 22.3.2012