Ministr
financí Miroslav Kalousek označil nedávné protesty organizované pod záštitou
Holešovské výzvy za útok proti demokratickému systému. Měl pravdu přinejmenším
v tom, že některé požadavky, které na demonstracích zazněly, nesměřovaly
k nápravě věcí s pomocí mechanismů zastupitelské demokracie, ale
útočily přímo na demokratický systém, tak jak ho známe.
Nad čím se
Kalousek bohužel nezamyslel, je otázka, co vlastně slouží jako palivo
protidemokratických nálad. Musel by dojít k názoru, že takové nálady často
vznikají tehdy, když demokratická politika není schopná artikulovat a
prosazovat veřejné zájmy, je netransparentní a zkorumpovaná, čímž selhává ve
své samotné podstatě.
Političtí
analytici upozorňují už drahnou dobu, že katastrofální stav české politické
kultury i všudypřítomná systémová korupce přímo vybízejí k nástupu
nedemokratických, populistických sil nabízejících jednoduchá řešení. Dodávají, že jsme doposud měli vlastně
štěstí, že se zatím nezjevila charismatická osobnost, která by se postavila do
čela takového hnutí.
Obviňovat
v tomto kontextu Holešovskou výzvu z nějaké zásadní nedemokratičnosti
je pokrytectví. Její požadavky na odstoupení vlády a prezidenta, zavedení vlády
odborníků, zastavení některých reforem či posílení přímé demokracie, jsou jistě
radikální, ale ve srovnání s tím, co by přijít mohlo, pokud bude česká
politika hlavního proudu pokračovat v zajetých kolejích, jsou to ještě
stále požadavky „uvnitř“ systému, spíše než útok na samotný demokratický režim.
Tím byla spíše
vyjádření některých skupin a lidí, kteří se na Holešovskou výzvu nalepili, což
jsou ty síly, kterých bychom se měli bát. Jisté ovšem je, že „tekutý hněv“ lidí
podporujících Holešovskou výzvu, jakož i hněv skupin, které protesty Holešovské
výzvy využily či zneužily, by mohl být o poznání méně rozšířený, kdyby
oficiální demokratická politika byla schopná nabízet věrohodná řešení
nakupených problémů.
K tomu
by ovšem bylo zapotřebí hluboké sebereflexe ze strany hlavních politických sil.
Že toho nejsou schopny, jsme si mohli ověřit během debaty při pokusu opozice o
vyslovení nedůvěry vládě.
Je sice
pěkné, že vládní koalice ukázala neochvějné odhodlání přežít za každou cenu,
ale každý další den jejího přežívání bude posilovat „tekutý hněv“, jehož jeden
proud se může snadno přelít od frustrace a bezmoci k protidemokratické
akci. I kdyby totiž byly vládní reformní záměry stokrát správné, vláda
opírající se o zcela zprofanovanou politickou sektu, vytvořenou bezpečnostní
agenturou, a prolezlá obviněními z korupce, navíc ovládaná prezidentem
utrženým ze řetězu, jen zvyšuje pocit nelegitimnosti demokratické politiky jako
takové.
Nálady,
které mají vysoký potenciál vybouchnout, a možná ohrozit samotnou demokracii u
nás, posiluje ideologicky zabedněná, brutálně asociální vládní politika,
faustovsky věřící, že se lze pro „dobrou věc“ spojit i s ďáblem.
Nic totiž „nevybouchne“
jenom proto, že před takovou hrozbou varuje levice, nebo proto, že levicová
opozice vyvolá hlasování o nedůvěře. Naopak, ČSSD možná pomohla v podobě
kritické rozpravy o vládě zmírnit na krátký čas tlak pod přetopeným kotlem.
Právo, 22.3.2012