Rozhodnutí místopředsedkyně
vlády Karolíny Peake a několika dalších poslanců za Věci veřejné odejít ze
strany a založit vlastní platformu, která je ochotná podporovat vládu Petra
Nečase, není překvapivé.
V textu
napsaném pro Český rozhlas jen pár hodin před vystoupením Peake z VV jsem
napsal, že „spíše než převzetí strany křídlem Karolíny Peake a vytlačení Bárty
z politiky i strany, se jeví jako více pravděpodobné, že se ze strany, nadále
ovládané Bártou, rozhodne odejít určitý počet poslanců, kteří pak budou držet
při životě vládu Petra Nečase.“
Bylo
jasné, že Věci veřejné se nemohou změnit, protože v nich má i po svém
odsouzení hlavní slovo Vít Bárta, který je považuje za svůj projekt. Jeho
křídlo před pár dny prosadilo rezoluci vyzývající pod pohrůžkou vyloučení ze
strany ministra dopravy Pavla Dobeše k rezignaci na jeho vládní post,
neboť se nedávno při vládní krizi vzepřel „bártovskému“ vedení strany a
odmítnul podat demisi.
Spolu
s Peake pravděpodobně odejde z VV dostatečný počet poslanců
k tomu, aby její platforma mohla vládě zajistit většinu. Navzdory tomu, že
tito poslanci budou nejspíš chtít vládní projekt podporovat mnohem rezolutněji,
než tak činily VV pod faktickým vedením Bárty, bude taková vláda vysoce
nestabilní, a mnohem rozumnějším řešením by bylo vypsat předčasné volby. Zde jsou důvody.
Mnozí
si jistě vzpomenou, že když kdysi revoltovala proti předsedovi ODS Václavu
Klausovi skupina poslanců vedená Janem Rumlem a Ivanem Pilipem, stalo se tak
během návštěvy Klause v Sarajevu. Pro vnitrostranický puč se pak ujalo
označení „sarajevský atentát“.
Peake
oznámila svoje rozhodnutí během na konci návštěvy premiéra Nečase
v Albánii a Makedonii, což umožnilo Nečasovi po vystoupení z letadla,
aby se tvářil velmi překvapeně, jakkoliv prý „měl určité tuchy“.
To
ale jen posílí spekulace, že když VV rozpoutaly poslední vládní krizi kvůli
tvrzením Kristýny Kočí, že se stranu vloni pokusily ODS a TOP 09 rozštěpit
s pomocí kupování jejich poslanců , měly nejen pravdu, ale ODS a TOP 09
nyní možná v podobě „přeběhnutí“ části poslaneckého klubu VV dosáhly toho,
oč dlouho usilovaly.
Nečas
se jen těžko bude zbavovat podezření, že nejenom o připravovaném puči věděl,
ale že on i jeho strana v něm přímo mají prsty. Přitom se nevyhnou
podezřením, že se do české politiky vrátily praktiky bůhvíjak, tedy možná
korupčně získaných „přeběhlíků“. To není dobrý základ pro stabilní vládnutí.
Dalším
riskantním faktorem je skutečnost, že Vít Bárta si jen těžko nechá „zradu“
líbit Zvážíme-li, že do politiky, jak se zdá, šel tento bývalý šéf bezpečnostní
agentury vyzbrojen kompromitujícími materiály na potenciální protivníky, a že
špiclování a pořizování tajných nahrávek bylo běžnou praxí uvnitř VV, máme se
zřejmě na co těšit. Zveřejnění odposlechů bývalého primátora Prahy Pavla Béma a
„kmotra“ Romana Janouška mohlo být jen nevinnou ochutnávkou mnohem výbušnějších
materiálů.
Skupina,
která v Poslanecké sněmovně zbude z VV po odchodu Peake a jejích
spojenců, bude na vládu i platformu vytvářet enormní tlak, přičemž bude
využívat tlaku levicové opozice a rozladěné veřejnosti. Naděje, že by emoce
v české politice ustoupily do pozadí, a
vláda tak dovládla v relativně klidné atmosféře, jsou tudíž malé.
Na členy skupiny okolo Peake se budou vytahovat nejrůznější obvinění.
Důležitým
faktorem je i prezident Václav Klaus. Ten je sice od jisté doby vykreslován
jako spojenec VV, ale ve skutečnosti je spíše spojencem Bárty. Hned po odchodu
Peake z VV se dal slyšet, že Peake vyvolává v české politice zbytečné
otřesy, a že pokud se Nečasovi nepodaří zajistit si slušnou většinu, chce
rychlé předčasné volby.
„Makedonský
atentát“ tak může v horším případe skončit dlouhou agónií vládní politiky,
v „lepším“ případě může skončit jako ten „sarajevský“, tedy předčasnými
volbami a přerýsováním české politické scény na mnoho let.