Nadějné prezidentské vyhlídky

Podíváme-li se střízlivě na dosavadní kandidáty pro první
přímou volbu českého prezidenta, není situace vůbec tragická.

 Dozajista bude přibývat mediálních i politických útoků na
jednotlivé kandidáty, včetně apokalypticky znějících úvah, co by jejich zvolení
mohlo znamenat. Avšak nikdo z těch, kdo se zatím umisťují na předních
příčkách průzkumů, by nebyl v úřadu prezidenta nějakou katastrofou.

 Docela jistě tomu tak nebude zejména ve srovnání se
současným prezidentem. Ten si dokázal znepřátelit většinu politických elit
v Evropské unii, objíždí svět coby rádoby autorita na globální
(ne)oteplování a doma někdy dokonce nerespektuje ústavu.

 Ještě podstatnější je, že z Hradu se line jakási zakyslá
negativní energie, která si zakládá na tom, že jde údajně „proti proudu“. Ať už
současného prezidenta nahradí Jan Fischer, Jan Švejnar, Miloš Zeman, Jiří
Dienstbier, Karel Schwarzenberg nebo třeba i jeho dřívější stranický souputník
Přemysl Sobotka, lze očekávat podstatnou změnu étosu, který se pojí se vším,c o
přichází z Hradu nyní.

 Lze tak například očekávat přátelštější postoje
k EU, otevřenější vztahy se sousedy a méně narcistického zdůrazňování
vlastní jedinečnosti. Není také pravděpodobné, že by kterýkoliv z výše
zmíněných kandidátů zpochybňoval některé ústavní principy a bojoval se
soudcovským stavem i občanskou společností jako Václav Klaus.

 Jistě, každý z dosavadních kandidátů má svoje silné
stránky i slabiny, a taktéž styl prezidentství každého z nich by se
výrazně lišil od všech ostatních. Je ale možné argumentovat, že dokonce i
prezidentství Miloše Zemana by bylo o poznání „civilnější“ a méně deptající
veřejný prostor i mezinárodní renomé země neustálou záplavou „kontroverzí pro kontroverze“,
než to vidíme v současnosti.

 Kterýkoliv ze zmíněných kandidátů má tudíž potenciál
vnést do české společnosti pozitivní energii. I ten nejkontroverznější, Zeman,
by byl v tomto směru výrazným zlepšením.

 Důležitá je zejména skutečnost, že Česku nehrozí volba
mezi extremistou a umírněným kandidátem. Demokraty, jakkoliv s různými
akcenty a styly, jsou všechny osobnosti, kterým průzkumy zatím přisuzují naděje
na vítězství. Ač si každý z nás bude přát vítězství „svého“ kandidáta“,
dobrou zprávou je, že není žádnou tragédií, vyhraje-li někdo jiný.

Právo, 24.5.2012

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..