Bude mít
korupční kauza dnes už bývalého středočeského hejtmana za sociální demokracii
Davida Ratha skutečně očistný efekt, o kterém se mluví proto, že dopadena byla
poprvé pověstná „velká ryba“? To bude záležet hodně na tom, zda se v celém
případu pozornost nesoustředí jen na Ratha a jeho komplice, kteří údajně
úplatky související s manipulací státních zakázek přijímali.
Ke každé
korupci je totiž zapotřebí dvou stran: ty, co úplatky přijímají, popřípadě
organizují, a ty, co je dávají. Odsouzení jen jedné ze stran této pomyslné
rovnice, by docela jistě bylo podivné a naplnění principu spravedlnosti by
dozajista příliš nepomohlo.
Už proto bylo povzbuzující se dozvědět hned v prvních hodinách po vypuknutí
skandálu, že policie ve spolupráci se stáním zastupitelstvím zatkla, a soud
následně poslal do vazby, nejenom Ratha a jeho údajně přímé komplice, bývalého
poslance Petra Kotta a ředitelku kladenské nemocnice Kateřinu Pancovou, ale
také lidi spojené s organizováním tendrů pro Středočeský kraj a
šéfa stavební firmy, která vyhrála
výběrové řízení na rekonstrukci buštěhradského zámku, jehož se Rathova kauza
konkrétně týkala.
Rozsáhlá systémová korupce, která v České republice
panuje, by totiž nebyla možná, kdyby úplatky někdo neposkytoval. Jakkoliv je
jasné, že představitelé celé řady firem, jež se takového chování dopouštějí, se
budou bránit, že takový je prostě „systém“, a že bez uplácení v podobě
přenechání příslušné částky z vyhraného tendru příslušným politikům nebo
státním úředníkům, by jejich firmy zakázku nedostaly, je také zřejmé, že
trestné je jak přijímání úplatků, tak jejich dávání.
Je vcelku pochopitelné, že se v prvních dnech po
Rathově zatčení soustředila pozornost především na něj a jeho komplice, coby
příjemce úplatků. Rath byl koneckonců významným regionálním politikem a jednou
z vůdčích postav ČSSD. Zároveň je
zřejmé, že větší díl viny v systémové korupci spojené s manipulací
veřejných zakázek vskutku leží na těch, kdo takové zakázky manipulují, a
zneužívají svého postavení v politice či
státní správě k tomu, aby za úplatky rozhodli ve prospěch té či oné firmy.
Na druhé straně nelze obejít skutečnost, že jejich
jednání by nebylo možné, kdyby firmy usilující o zakázky jakoukoliv účast
v podobné korupci odmítaly a aktivně upozorňovaly nejen na korupcí
zavánějící nabídky, ale i na to, že v tom či onom tendru za podezřelých
okolností neuspěly. Jisté je, že i oněch pověstných sedm miliónů, se kterými
byl podle policie přistižen Rath, muselo odněkud přijít.
To znamená, že přinejmenším někteří zástupci firmy, která
zmanipulovaný tendr vyhrála, od počátku věděli, že se dopouštějí korupčního
jednání. Museli přitom porušit celou řadu dalších právních předpisů, včetně
daňových, protože milióny korun nemohou za normálních okolností jen tak
„obejít“ účetnictví firmy.
V tomto kontextu bude nanejvýš důležité, jak orgány
činné v trestním řízení naloží s informacemi, že ve Středočeském
kraji se možná se zakázkami manipulovalo ve velkém. Je dokonce velmi
pravděpodobné, že při několikaměsíčním odposlouchávání Ratha i dalších aktérů
skandálu, policie přesně ví, o jaké firmy se jedná.
Některá média dokonce jen několik dní po zatčení Ratha
přinesla seznamy dalších podezřelých tendrů, i se jmény firem, které
v nich zvítězily. I v těchto případech bude pro jakékoliv ozdravení
víry české společnosti v demokracii a spravedlnost důležité, aby byli
přivedeni k odpovědnosti nejenom případní organizátoři příjemci úplatků,
ale i představitelé firem, které úplatky poskytovaly.
Potíž je v tom, že mezi firmami, jejichž jména média
v souvislosti s dalšími podivnými „losovačkami“ ve Středočeském kraji zmiňují, jsou i
skutečně velcí hráči na českém trhu, kteří vyhrávají tendry nejen na krajské,
ale i celostátní úrovni. Bude mít justice dostatečnou podporu vládní koalice, a
politiků obecně, aby se do vyšetřování takových hráčů pustila?
Je totiž zřejmé, že rozkrade-li se, jak se shodují odborníci,
každoročně v České republice s pomocí manipulace veřejných zakázek
zhruba 100 miliard korun, přičemž částky zmiňované v kauze Rath tvoří jen
desetiny procenta této závratné sumy, musí být do systémové korupce zapletena
celá řada politiků i státních úředníků na všech úrovních státní správy. Zájem orgánů
činných v trestním řízení o velké firemní hráče podezřelé z uplácení
by tak mohl spustit lavinu obvinění napříč politickým spektrem.
Zatčení jedné „velké ryby“ z prostředí politiky je
jistě důležité, ale pokud policie a státní zastupitelství nevyužijí všech
nashromážděných informací k tomu, aby v sítích uvízly i velké ryby
z prostředí velkého byznysu, které úplatky dávají, bude případ Rath jen
Pyrrhovým vítězstvím. I proto je kauza Rath testem české demokracie na mnoha
různých úrovních.
Parlamentní magazín, červen 2012