Z tábora vládních stran
lze v poslední době zaslechnout, že sociální demokracie se podobně jako
v roce 2008 pokouší zneužít kampaň před krajskými volbami k jakémusi
plebiscitu o vládě. Krajské volby jsou prý volbami, v nichž by se mělo
diskutovat o „krajských“ tématech, nikoliv populisticky zneužívat témata, která
emocionálně rezonují celostátně.
Jako populistické bychom
ovšem mohli označit i obviňování ČSSD z populismu ze strany vládního
tábora, protože všude na světě ve volbách na všech úrovních využívají politické
strany témata, která jsou pro voliče důležitá, a která mají emocionální náboj.
Navíc není jasné, co přesně konstituuje v našem případě téma takzvaně
„krajské“ a co téma celostátní.
Kraje v České republice
jsou do jisté míry umělými výtvory, které téměř nemají vlastní historickou a
kulturní identitu, navíc je jejich agenda stanovena velmi úzce. Když to trochu
přeženeme, měly by se starat o silnice nižších tříd, určité typy škol,
kulturních památek i zdravotnických zařízení. Přitom i v těchto oblastech
jsou závislé do značné míry na „centru“, což je dáno způsobem, jakým se u nás
zachází s rozdělováním centrálně ovládaných daňových výnosů.
Kdyby kraje například mohly
samy vybírat daně, více ovlivňovat investiční a zaměstnaneckou politiku na
svých územích, a obecně se starat o širší okruh záležitostí, než je tomu dnes,
bylo by přirozené, že se kampaň zaměří více právě na krajskou tématiku, protože
krajské samosprávy by mohly mnohem více ovlivnit, jakým místem k životu je
právě jejich kraj.
Není tomu tak, a je tedy
zcela logické, že se krajské volby opakovaně stávají referendy o vládách, které
právě vládnou, protože v konečném součtu má centrální vláda na kvalitu
života v krajích nepoměrně větší vliv než krajské samosprávy. Česká
republika není žádnou výjimkou ani v tom, že se nakonec opozice snaží
s vládou vypořádat s pomocí zjednodušujících zkratek, jakou je
v současnosti boj proti církevním restitucím, nebo jakou byly v roce
2008 poplatky u lékaře.
Není přitom pravda, jak se
občas tvrdí, že církevní restituce nebo poplatky u lékaře jsou jakýmisi
celostátními tématy, která do kampaně před krajskými volbami nepatří. Jak
zdražení lékařské péče, tak restituce zcela konkrétně ovlivňují životy lidí
tam, kde žijí. Tvrdit, že diskuse o těchto tématech patří do kampaně před
celostátní volby jenom proto, že o nich rozhoduje centrální vláda, je ošidné.
Právě proto, že centrální
vláda a parlament také de facto kontrolují, kolik peněz na svůj provoz kraje
dostanou, je například rozhodnutí vrátit církvím majetek v hodnotě desítek
miliard korun zároveň rozhodnutím, že peníze vyplacené z našich daní
v restitucích církvím nemohou být nabídnuty například krajům na zlepšení
otřesného stavu silnic nebo na zlepšení úrovně škol zřizovaných kraji.
Volání po krajských tématech
a věcné diskusi nad nimi je hezké, a Česká televize se bude ve svých krajských
speciálech jistě opět snažit vytvářet zdání, že rozhodnou nebo by měla
rozhodovat krajská témata, jenže by si mohla ušetřit práci. Rozhodne opět
především postoj voličů k centrální vládě. A pokud levicová opozice kraje
opět ovládne, bude to, ať se někomu líbí nebo ne, referendum o vládě.
Právo, 11.8.2012