Církevní restituce versus řecká cesta

Podle představitelů církví, v čele s katolickým
kardinálem Dominikem Dukou, prý sociální demokracie vede v podobě svých
útoků na majetkové vyrovnání s církvemi kampaň, která vytváří ve společnosti atmosféru neopodstatněné závisti a
nenávisti nejen vůči církvím a náboženským společnostem. ČSSD prý navíc
používá slovník obou někdejších
totalit. 

 Jako příklad je uváděn billboard, na němž dobře oblečený muž
předává měšec peněz prelátovi, to vše doprovozeno nápisem: 134 miliard Kč
chtějí ODS a TOP 09 darovat církvím. Ten prý připomíná estetiku používanou
kdysi nacistickou a komunistickou propagandou, navíc je to politická lež, protože
oněch 134 miliard není dar, ale vrácení toho, co bylo církvím státem kdysi ukradeno.

 Estetika zmíněného billboardu skutečně není v našem historicko-regionálním
kontextu projevem dobrého vkusu, navíc je to dosti zjednodušující zkratka. Hysterie
na pravici a v církevních kruzích je ovšem poněkud licoměrná.

 Nikdo z těch, kdo se dnes hrozí údajné politické lži
z dílny ČSSD, se totiž nijak nepozastavoval nad politickou lží o tzv.
řecké cestě, která nás prý měla čekat, pokud nebudeme tvrdě šetřit, a s jejíž
pomocí se podařilo pravicovým stranám sestavit vládu v roce 2010. Málokterý
z církevních představitelů se tehdy pohoršoval nad skutečně obludnou
estetikou i poselstvím virálu „Přemluv bábu“, zplozeného politickou hysterií
okolo „řecké cesty“.

 „Řecká cesta“ byla přitom politickou lží ve více než jednom
směru. Nejenže českým státním financím nic podobného nehrozilo, ale navíc
slogan implikoval, že hlavním viníkem problémů je přebujelý sociální stát. Přinejmenším
stejně důležitým viníkem problémů Řecka přitom byla masivní korupce, útěk
nejbohatších Řeků do daňových rájů, masové neplacení daní v samotném Řecku,
spekulace finančních trhů a neodpovědnost soukromých bank.

 Účelem strašení „řeckou cestou“ v českém podání ovšem nebylo
zabývat se „podružnostmi“, jako je obrovská systémová korupce nebo daňová  soustava nastavená v prospěch bohatých,
včetně bohorovné tolerance skutečnosti, že v daňových rájích pobývá už
okolo dvanácti tisíc českých firem, které u nás sice generují zisky, ale
neplatí řádně daně. Účelem bylo vyvolat strach a vytvořit tak předpoklady pro
další okleštění a privatizaci některých funkcí státu.

 S pomocí „řecké lži“ se dílo podařilo a kardinál Duka
se za pravicovou vládu vzniklou s pomocí této lži pomodlil. O odborových
demonstracích mluví jako o vládě lůzy. Z církevní půdy udělal jeviště pro
politické exhibice prezidenta Klause a otevřeně podporuje vládní politiku,
která šetří na sociálně zranitelných skupinách o to více, oč méně bojuje
s mizením stamiliard v systémové korupci a neprůhledných podnikatelských
záměrech.

 Když ale politická strana, která sice vyhrála minulé volby,
ale byla i s  pomocí „řecké lži“
odklizena do opozice, odmítne nikoliv samotné „majetkové vyrovnání“, ale
v prvé řadě netransparentní způsob, jakým vláda i církve došly k obří
částce 134 miliard, to vše v době vážné ekonomické krize, stane kardinál jako lev
v čele boje církví za „spravedlnost“ a politickou estetiku.

 Takovéto vtažení církví do politiky jako spojence jedné
strany politického spektra není moudrý krok. Navíc, když už chtějí církve bojovat
za historickou spravedlnost,  bylo by na
místě položit si nejprve otázku, proč se 80 procent společnosti vzpírá
církevním restitucím a jestli náhodou „atmosféru nenávisti“ vůči církvím neživí
v prvé řadě značně  netransparentní „majetkové
vyrovnání“ v době, kdy se stále více lidí propadá do neřešitelných
ekonomických problémů.

Právo, 13.8.2012

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..