Všimněme si, že nikdo
přesně neví, jaké jsou skutečné důvody pro porážku vlády Petra Nečase při
hlasování o tzv. stabilizačním balíčku. Podle jedněch je rebelie šesti poslanců
za Občanskou demokratickou stranu jen bojem o moc uvnitř ODS před nadcházejícím
sjezdem. Jiní se domnívají, že za revoltou může být prezident Klaus.
Další tvrdí, že jde o
útok kmotrovských struktur v ODS, které se obávají, že premiér Nečas není
dost silný na to, aby zabrzdil rostoucí snahy státních zastupitelství
vyšetřovat velké korupční kauzy, což by mohlo těžce dopadnout právě na lidi
spojené s ODS. Poukazuje se na skutečnost, že hned několik rebelů je
spojeno s kauzou IZIP, tedy potažmo s VZP, která bude zřejmě po
podání trestního oznámení ministrem zdravotnictví Hegerem předmětem zájmu
orgánů činných v trestním řízení.
Skoro nikdo si vážně
nemyslí, že důvodem pro revoltu je skutečná starost o podobu daňového balíčku a
státní rozpočet, což je oficiálně uváděný důvod. Co nám to říká o české
politice?
Především to, že
v české politice nevládne téměř žádná srozumitelná racionalita, ani
transparentnost. Politické strany byly
hned na počátku české transformace, kdy řídily proces privatizace státního
majetku, samy zprivatizovány do rukou neprůhledných zájmů. Postihlo to všechny
strany, které o něčem rozhodovaly, ale nejvíce ODS, která hrála
v privatizaci hlavní roli.
Když vyschly zdroje
z privatizace, přeorientovali se „podnikatelé“ s politickými konexemi
a kmotři na manipulování státních zakázek. Část politické třídy a vysokých
státních úředníků v tom jela s nimi.
Jak upozornila i
nedávná zpráva BIS, toto v podstatě kriminální propojení vytvořilo jistý
typ politického zákulisí, které má zásadní vliv nejen na podobu nových zákonů a
reforem, ale i na to, jak se (ne)vyšetřují nejrůznější podvody. I většina
společnosti si začíná uvědomovat, jak patologický vliv má „mafiánský
kapitalismus“ na politiku, takže jen málokdo už věří, že skutečným hnacím
motorem reforem nebo církevních restitucí je bytostná starost vlády o blaho
veřejnosti. Za každou větší vládní iniciativou, v níž jde o miliardy,
občané logicky tuší možnost nějakého dalšího tunelu.
Zdá se, že i rozpad
původně zdánlivě solidní koalice, opírající se o nevídaných 118 hlasů, měl
hodně co do činění s bojem o moc a vliv mezi různými zákulisními
bratrstvy, které byly znervózněny možným přerýsováním klientelských vazeb po
nástupu nových vládních stran. Koalice byla postupně rozvrácena, nyní se boj
přesunul do nitra ODS.
Někteří političtí analytici se sice pokoušejí dál
nabízet pokud možno racionální výklady toho, co se v české politice děje,
což by byl například souboj o ideje. Jenže se zdá, že skutečné odpovědi leží za
politikou. Pravdu se možná dozvíme až za čas z různých vyšetřovacích spisů,
nepodaří-li se kriminálnímu zákulisí české politiky včas zastavit pokračující
emancipaci justice. O což koneckonců možná jde v současné vládní krizi
v prvé řadě.
Právo, 7.9.2012