Revolta šesti poslanců za
Občanskou demokratickou stranu proti tzv. stabilizačnímu balíčku bude mít
dalekosáhlé důsledky nejen pro vládu Petra Nečase, ale také pro ODS. Jakkoliv
Nečas a rebelové mohou nakonec najít jakýsi kompromis, jenž vládě umožní přežít
hlasování o důvěře, které se schválením balíčku spojila, v očích
veřejnosti vláda de facto ztratila i poslední zbytek věrohodnosti.
U veřejnosti vláda
věrohodnost postupně ztrácela s tím, jak zaváděla nepromyšlené reformy i
škrty a topila se v koaličních půtkách i skandálech. Další kus své
věrohodnosti ztratila, když vládní koalice dokázala během dvou let
v Poslanecké sněmovně poztrácet ze své původní většiny nějakých osmnáct hlasů, což je opravdu
„úctyhodný“ výkon.
Nyní se ovšem ukazuje, že
vláda nemá ani oněch sto hlasů, na které se postupně koaliční většina scvrkla.
Navíc už ani jedna strana ve vládním
táboře se nejeví jako vnitřně konsolidovaná. Poslanecký klub ODS je rozpolcený,
rádoby strana LIDEM zatím ani nemá vlastní poslanecký klub, a v TOP 09
roste napětí mezi bývalým Kalouskovým křídlem lidovců, které si stranu
vymyslelo, a starosty.
Je zřejmé, že přijetí
jakéhokoliv důležitějšího zákona tímto nepřehledným vládním slepencem, což je
možné jen s pomocí nejtěsnější většiny, kterou se zrovna podařilo dát ad hoc dohromady, bude v očích
veřejnosti postrádat legitimitu.
Ještě horší je pro vládu
skutečnost, že nesmyslnost a účelovost některých jejích kroků už teď nemusí
veřejnosti vysvětlovat jen levicová opozice, kterou vláda mohla nakonec vždy
odbýt s tím, že kritiku má v popisu práce. Ruku k dílu přiložil
nejen pravicový prezident, ale i skupina poslanců ODS.
Taková nejednota uvnitř
vládního tábora je jen několik týdnů před krajskými a senátními volbami
zničující. Pro ČSSD, jejíž preference utrpěly kvůli skandálu Davida Ratha, je
to dar. Budou-li podzimní volby nakonec referendem o vládě i třeba jen
z padesáti procent, musí jednotlivé subjekty vládního slepence počítat
s volebním výpraskem.
Nejhůře je na tom ovšem
ODS. Revolta uvnitř strany totiž nejen vyjevuje naprostý nedostatek
principiálnosti v její ekonomické politice i těm voličům, kteří s ODS
ještě sympatizovali, ale také ještě více poodhaluje bizarní zákulisí strany. Po
sérii nedávných skandálů obklopujících projekty a polostátní podniky,
v nichž ODS hraje klíčovou roli, jakož i po účelových personálních úderech
vůči ministru spravedlnosti a policejnímu řediteli, nyní přišel spor, který
veřejnosti ze všeho nejvíc ukazuje, že ODS je zcela ve vleku nesrozumitelných
zákulisních zájmů.
Jak hlasování o důvěře vládě, tak nadcházející
volební kongres ODS se tak už dopředu jeví jako marné snahy probudit vládu a
ODS z politického komatu. Pokud rebelové nakonec vládu podpoří, budou
tvrdit, že tak činí i proto, že není alternativa. Veřejnost takovou lež
nepřijme.
Na kongresu ODS budeme, tak
jako pokaždé, pro změnu svědky pravicově-konzervativního bušení se ve stranická
prsa, zatímco většina veřejnosti si nebude schopná vybavit, kdy naposled ODS
něco autenticky „pravicově-konzervativního“ udělala, což budou ve svých
projevech připomínat nepochybně i kritici Nečase. Pozorovatelům se navíc za
téměř každým politikem ODS, který bude na sjezdu řečnit, vybaví nějaký ten kmotr,
popřípadě nějaký nedávný skandál, v němž lítají miliardy.
Právo, 10.9.2012