Iluze většinového systému

Výzva
skupiny osobností ke změně poměrného volebního systému, který je nyní používán
pro volby do Sněmovny, na systém většinový, je bohužel založena na poněkud
naivní představě, že volební systém, spíše než „drobná práce demokratická“,
může zásadně změnit politickou kulturu.

Jako hlavní
důvod pro změnu se uvádí, že většinový systém povede ke zvýšení kvality i odpovědnosti volených zástupců a k
lepší možnosti kontroly politiků občany. Pokud by se prý volili poslanci ve 200
malých obvodech, přičemž v každém by zvítězil jen jeden konkrétní
kandidát, musely by politické strany více hledat osobnosti, které by se
zodpovídaly voličům ve svém obvodu.

Současný systém poměrného zastoupení, v němž jsou často
neznámí poslanci voleni na kandidátkách politických stran, je podle nich
spoluodpovědný za špatný stav české politiky. Podíváme-li se ale po Evropě, lze
si snadno ověřit, že kvalita politiky mnohem více závisí na jiných faktorech,
než na volebním systému.

Iniciátoři výzvy nespecifikují, jaký většinový systém by
preferovali. Jenže různé typy většinových systémů mohou mít velmi rozdílné
účinky. Dvoukolový systém, který známe z voleb do Senátu, zachovává
obvykle systém několika politických stran. Jeho pozitivem je, že výrazně
redukuje šance kandidátů extremistických stran, protože se v druhém kole
voliči obvykle sjednotí proti nim.

Jednokolový systém naopak vede obvykle k postupnému
vytvoření systému dvou velkých politických stran, tedy k vládě jen jedné
strany v daném volebním období. 
Jenže jak se přesvědčujeme během vlády jedné strany například
v Maďarsku, jakmile má jedna strana v prostředí slabé demokratické
kultury absolutní většinu, začne útočit na nezávislé instituce, omezovat média
a měnit účelově ústavu. ODS její samovláda bez reálné opozice v Praze
v letech 2006-2010 de facto zničila.

I proto je v nadšení pro většinový systém namístě
opatrnost. V Česku navíc není bohužel možné pominout skutečnost, že výzva
přichází od osobností s převážně pravicovými postoji. Představa, že by
většinový systém pomohl pravici, která má zdánlivě větší rezervoár osobností
než levice, kdysi přitom hrála důležitou roli v nadšení ODS pro
jednokolový většinový systém.

Jenže jak ukazují v posledních letech výsledky
senátních voleb, tento předpoklad už nefunguje, přinejmenším ve dvoukolovém
většinovém systému. Ten navíc levici stmeluje, protože komunističtí voliči ve
druhém kole podpoří levicového kandidáta. Podpořit levicového kandidáta, který
má reálnou šanci být „první na pásce“, raději než vlastního kandidáta bez
šancí, by se jistě rychle naučili i 
v systému jednokolovém.

Jediným reálným, autory výzvy zřejmě nezamýšleným
důsledkem zavedení většinového systému, by tak asi bylo sjednocení levice. Z
hlediska normálnějšího fungování české politiky by to sice bylo žádoucí, ale
lze argumentovat, že i k případnému sjednocení levice u nás bude lepší
dopět jinak, než riskantní změnou pravidel hry.

Právo, 18.9.2012 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..