Prezident Václav
Klaus po „atentátu“, který na něj byl
spáchán, soudí, že společnost je v mimořádně špatném stavu. Na rozdíl od„atentátníka“,
který na prezidenta vypálil sedm plastových kuliček, aby upozornil na otřesný
stav české politiky, prezident míní, že společnost radikalizují zejména „rozeštvávači“,
které prý všichni znají. Odmítá je ale jmenovat, aby jim nedělal reklamu.
O rozluštění záhady
jsme ovšem nepřišli, protože Klaus je obklopen lidmi, kteří za něj ochotně jeho
myšlenky vždy dořeknou. První byl Michal Semín z iniciativy D.O.S.T.,
který ve svém komentáři „Wieveghovy chrastavské výstřely“ jmenoval nejen
známého spisovatele, ale i Tomáše Halíka, Martina Putnu a Jana Urbana.
Senátor Jaroslav
Kubera se s tím také nepáral a přímo obvinil média, že dávají prostor
lidem, jako je norský atentátník Breivik. Situaci ve společnosti prý eskalují
hlavně takzvaní politologové, jak je Jiří Pehe a Jiřina Šiklová, „o kterých
všichni víme, že žádnými politology nejsou.“
Milan Knížák obvinil
rovnou celou „levici“ a přihodil i několik lidí z „divadelnictví“,
konkrétně citoval jména Zdeněk Svěrák, Jan Hřebejk a Eva Holubová. Jeho
kádrovacímu zápalu neuniknul ani (Ladislav) Smoljak, který, pokud Knížák neměl
na mysli jeho syna Davida, je už dva roky po smrti. Rozeštvávačům patří
evidentně nenávist až za hrob.
Další jména nepochybně
brzy přibudou, ostatně si je lze nalistovat v seznamu „pravdoláskařů“,
který vypracoval prezidentův oblíbenec Adam Bartoš. Je to taková obdoba seznamů
„zaprodanců a ztroskotanců“, které si vedl bývalý režim.Vzhledem k tomu,
že slovník pana prezidenta i jeho vykladačů v poslední době stále více připomíná
projevy z dob před třiadvaceti lety, například památný projev Milouše
Jakeše na Červeném hrádku, nedá s vyloučit, že se dočkáme nějaké petice.
Zorganizovat by ji
mohla prohradní část ODS a další zdravé síly, které se ještě nenechaly zvábit
zvyšovači daní Nečasem a Kalouskem k
opuštění ideálů neviditelné ruky trhu i schwarzenbergovským defétismem ve
vztahu k Evropské unii. Tato petice by měla nekompromisně odsoudit rozeštvávače
a poukázat jasně na to, že lidé, které média mylně označují jako politology,
sociology, spisovatele, teology či historiky, jsou ve skutečnosti jen
prachsprostí „ztroskotanci“.
Ale vážně. Víme, že
Václav Klaus společnost přehledně dělí na ty, co sdílejí jeho „tržní“ názory, a
na ty ostatní. Docela vážně je třeba schopen tvrdit, že lyžování (pochopitelně
na lyžích značky Head, od kterých si odskočil k propagaci značky Völkl) je činnost pravicová, zatímco snowboarding je
činnost levicová.
Celé další skupiny
pak rád vykazuje na okraj či za okraj společnosti s pomocí vědecky znějících „ismů“,
jako je „NGOismus“, „humanrightismus“, „homosexualismus“ nebo „environmentalismus“.
Zpupná justice se podle něj pro změnu zorganizovala do „soudcokracie“, o
občanské společnosti raději nemluvit. Ti, co fandí Evropské unii podlehli
zhoubnému evropeismu.
Možná by si senátor
Kubera, který nedokončil vysokoškolská studia, měl nechat všechna ta cize
znějící slova vysvětlit od nějakého politologa. Zjistil by, kdo skutečně českou
společnost z výšin svých ústavních funkcí už téměř čtvrt století
rozeštvává.
Právo, 3.10.2012