V Občanské
demokratické straně vládne překvapení z toho, že prezident Václav Klaus
podpořil prezidentskou kandidaturu
bývalého sociálně demokratického premiéra Miloše Zemana a nikoliv kandidaturu Přemysla
Sobotky z ODS. Mnoho lidí zase může být překvapeno, že je v ODS vůbec někdo
překvapen.
Klaus se sice
formálně hlásí ke konzervativizmu, ale jeho hlavním programem byl vždy
především Klaus. Mirek Topolánek to vystihl přesně, když v roce 2002 na kongresu
ODS, kde Klause nahradil v čele strany, prohlásil, že „odéesovské myšlení“ je totožné s tzv. klausismem.
„Klausimus“ nemá
nic společného s „thatcherismem“, k němuž se odkazuje. Vždy byl jen účelovou
snahou využívat ideologie anebo cílené politické provokace k zastírání oportunistických
postojů, jejichž cílem bylo udržet si potřebný politický vliv. Umožňoval
Klausovi, aby se na jedné straně oháněl Miltonem Friedmanem a Margaret
Thatcherovou, ale na straně druhé praktikoval například bankovní socialismus.
ODS s „klausismem“ dokonale srostla. Stala se především
pragmatickým výtahem k moci, a posléze i rejdištěm „kmotrů“, nikoliv
principiálním nositelem idejí.
Když Petr
Nečas chce nyní zvýšit daně–prý „oportunisticky“ a v rozporu
s ideologií ODS–jedná zcela v intencích „klausismu“. A stejně tak jednají rebelové, kteří kvůli daňovému balíčku hrozí
shodit vládu. I oni používají
ideologické argumenty jen účelově v mocenském boji. I Klaus proti daňovému
balíčku sice protestuje z pozic „idejí“, ale ve skutečnosti chce jen
oslabit vládu.
Miloš Zeman
byl svého druhu představitelem „klausismu“ v sociální demokracii. I on je
především pružný technolog moci. Nikdy nebyl ryzím sociálním demokratem.
Ačkoliv tvrdil, že opoziční smlouvu uzavřel s Klausem kvůli tomu, aby
mohl, nerušen podvratnými pidistranami, uskutečňovat levicový program, ve
skutečnosti s Klausem vytvořil mocenský kartel, jehož korupční dopady nás
pronásledují dodnes.
Když Klaus
potřeboval v roce 1998 záchranné lano, Zeman mu ho hodil. Teď naopak hází
lano Klaus Zemanovi. A ví proč. V ODS není nikdo, kdo mu je podobnější.
Zemanovo prezidentství by bylo jen pokračováním Klause jinými prostředky.
Možná
prezidentství méně euroskeptické, ale každopádně prezidentství pojaté jako
zrcadlo vlastní velikosti, v němž se oponenti jeví jako debilové a přinejmenším
čtvrtina národa jako idioti. Zrcadlo, kterým hýbají dost neprůhledné zájmy, což
nevadí, dokud správně odpovídá na otázku „Kdo je v celé zemi největší?“
V roce
1998 se Klaus a Zeman stali „Klauzemanem“, aby zrcadlo konečně přestalo odpovídat
„Václav Havel“. Jenže teď už se jeden
bez druhého neobejdou.
Klaus
potřebuje pro své co nejefektivnější působení v postprezidetnské době na
Hradě právě Zemana, protože nikomu jinému s reálnými šancemi na zvolení
nemůže důvěřovat tak jako jemu. A Zeman, ač prý kandidát levicový, potřebuje ke
zvolení hlasy z Klausova tábora, protože dobře ví, že ryzí sociální
demokraté a levicoví liberálové mu svoje hlasy nedají, dokonce i kdyby
v druhém kole proti němu stál například „pravicový“ Jan Fischer.
Právo, 12.10.2012