Česká
politická pravice si po krajských a
prvním kole senátních voleb ještě stále poněkud zmateně líže rány, zato mediální
pravice už se našla. Tón médií lze shrnout titulkem jedněch novin den po
volbách: Rudý úsvit!
O souboji
komunisty Jiřího Dolejše v druhém kole senátních voleb v Praze 8 s Danielou Filipiovou z ODS jsme se
mohli dozvědět, že jde bezmála o souboj demokracie a “rudého“ Dolejše.
Budeme teď
pravidelně zásobováni varovnými úvahami nejen na téma oranžovo-rudého
sbližování na krajské úrovni, ale také tirádami o tom, že nám už po příštích
volbách bude dozajista vládnout oranžovo-rudá koalice i na celostátní úrovni. Cílem moralizujících eskapád bude probudit
pravicové voliče, kteří zůstali při volbách hromadně doma. Když to nejde
s pomocí nadšení pro vládní politiku, je třeba znovu mobilizovat.
Mediální
pravice ale bohužel opakuje stále tutéž chybu, která ji činí za současný stav
spoluodpovědnou. Na jedné straně pravidelně zahání ČSSD do izolace
s pomocí antikomunistické hysterie typu „tentokrát se už oranžoví a rudí
určitě spojí“, což je prý morálně nepřijatelné. Na straně druhé voliče sama k „rudým“ dál aktivně nahání.
Současný
stav je totiž nejen výsledkem nekompetentní politiky vlády pravice, ale také
výsledkem odporu velké části obyvatel vůči propagandě, která se na ně
dennodenně valí z velké části médií. Tato média sice i v zájmu
ziskovosti a sledovanosti pravidelně informují o nejrůznějších skandálech a
korupčních aférách vládních stran, ale pod čarou občany ujišťují, že
k vládní politice „úspor“ a „reforem“ není alternativa.
Jenže velká
část společnosti si myslí, že nějaká alternativa by být měla, jinak náš
demokratický systém nedává velký smysl. Je opravdu bez alternativy vládní
politika, která na jedné straně bezhlavě škrtá a „reformuje“ ve jménu snižování
deficitů, ale na straně druhé zdvojnásobila státní dluh?
Jsou
smysluplné reformy, kterým málokdo věří, a o kterých se vláda odmítá třeba jen
bavit s opozicí? Dávají smysl „morální“ gesta, jako jsou církevní
restituce v situaci, kdy si na ně vláda bude muset půjčit nejen
v podobě dalšího zadlužení, ale také v podobě dalšího utahování
opasků obyvatel?
Samozřejmě
že nikoliv. Když si průměrný občan otevře většinu deníků nebo pustí televizi,
vyvalí se na něj korupce, skandály a šlendrián, ale zároveň podprahové
ujišťování, že vláda postupuje obecně jediným možným směrem, protože přeci
nechceme skončit jako Řecko. Výsledky voleb jsou i protestem proti téhle
politicko-mediální lži.
Právo, 18.10.2012