Víkendový kongres
Občanské demokratické strany nepřinesl skutečnou změnu, protože vzhledem
k poměrům ve straně ani nemohl. ODS, zdá se, už překročila hranici, za níž
se pud politické sebezáchovy přestává projevovat racionálními opatřeními proti
zrychlujícímu se pádu. Místo nich nastupuje vzájemné obviňování uvnitř strany,
útoky na koaliční partnery, či dokonce lamentování nad nepochopením ze strany
voličů.
Akademické hádky o míru
pravicovosti, jalové soutěže o největší euroskeptiky, a temná varování ve stylu
„nesmíme pustit komunisty k moci“, jen těžko přivedou voliče zpět. Přitom Petr
Nečas na kongresu přesně vystihl, proč je značka ODS poškozena: „Stala se
nositelem symbolů, jako je korupce, jako jsou tzv. kmotři, jako je klientelismus,
jako je vláda peněz, jako jsou ekonomické zájmy v politice a jako je nezájem o
osudy občanů.“
Chce-li přežít, měla by
ODS především nabídnout konkrétní opatření k nápravě Nečasem vyjmenovaných
patologických jevů. Jenže ODS nemá lidi, kteří by něčeho takového byli schopni.
Korupce a zneužívání politického vlivu ke generování snadných zisků už
metastazovaly do celého korpusu nemocné strany.
Skutečné dění v ní nadále
určují lidé, kteří na minulých sjezdech parkovali před sjezdovými halami svoje luxusní
bouráky s kmotrovskými značkami, a pak, v předsálí sjezdu, nad
lahvemi šampaňského za pět tisíc korun, rozhodovali mezi sebou o tom, co se ve
straně skutečně bude dít. Europoslanec za ODS Jan Zahradil to nedávno vystihl,
když napsal, že symbolem ODS se stali tlustá
býčí šíje, opásaná zlatým řetězem, za podvod pravomocně odsouzený vekslák,
„podnikatel“ s evropskými fondy a veřejnými penězi, či místní don
Vito Corleone, bez jehož souhlasu nelze jmenovat ani hajzlbábu na veřejném
záchodku.
Strana, v níž se
proti vyhaslému předsedovi, který o tom všem ví, ale není schopen s tím
nic dělat, postaví v boji o předsednictví politicky bezbarvý „rebel“ s nejasnou
agendou Ivan Fuksa, má evidentně problém. A zvolí-li si taková strana do pozice
prvního místopředsedy Martina Kubu, politika spojovaného s hlubockým
kmotrem Dlouhým, pak Nečasova varování o tom, jak moc ODS škodí spojení
s korupcí a velkými penězi, vypadají jako výsměch.
I když vláda přežije
hlasování o daňovém balíčku, těžce nemocný pacient jménem ODS bude dál chátrat
a čeká ho možná i zánik. Paradoxně to nejlepší, co by se straně mohlo stát,
jsou předčasné volby, které by vedly k pořádnému výprasku. Pro řadu kmotrů
by taková strana přestala být zajímavá, a do čela by se možná vyšvihli politici,
kterým jde skutečně o jakési ideály. Přišel by prostě velký úklid, který se na
kongresu rozhodně nedostavil.
Právo, 5.11.2012