V čase svátků se sluší hledat dobré zprávy. Pokud jde o
českou politiku, většina lidi si asi řekne, že je to úkol zhola nemožný. Vždyť
se stačí podívat kolem sebe: vláda je
(už zase) v krizi, přímá volba prezidenta má nádech frašky, odcházející
prezident tleská bizarním názorům svého dvorního šaška, v krajích
spoluvládnou komunisté.
Lze pochopit, že takové jevy mohou vyvolat v leckom
čiré znechucení nebo zoufalství. Ale v každém z nich lze také najít i
leccos optimistického.
Ano, přímá volba je zatím tak trochu fraška, ale přehrajte
si záznam z poslední nepřímé. Prezident se raduje z názorů svého
šaška, ale možná jen proto, že mu na chvíli došly jeho vlastní, navíc to má, a
my s ním, už jen za 75 dní! A komunisté? Pokud budou nasazovat
v krajích esa typu politruk Václav Sloup, jejich podpora u voličů bude
brzy jednociferná a pokrokoví studenti budou moci hladovět po boku svých
plastových láhví s vodou proti skutečným hrozbám.
Konkrétněji se podívejme na potenciálně pozitivní stránky
nejposlednější krize vlády Petra Nečase. Ta je už natolik bizarním spolkem, že české
vládnutí je lepší vnímat bez zbytečných depresí jen jako divadelní představení
v podání amatérského sboru, pod vedením principála Nečase. A svým způsobem
představení velmi zábavné, protože v něm absurdita i drama na jevišti
hravě překonávají cokoliv, co si průměrný občan dokáže představit.
Poslední dějství je rozehráno mistrně a slibuje velké
zážitky v čase novoročního veselí. Vždyť zvažte: premiér odvolá nedávno
jmenovanou ministryni obrany, jinak též předsedkyni v podstatě
neexistující, ale pro existenci vlády životně důležité strany s tím, že je
lhářka, navíc se prý možná bojí prověrky pro stupeň přísně tajné. Ale pozor! Nekompetentní
lhářkou, která nám o sobě bůhvíco tají, je jen v postu ministryně obrany. Jinak
je ta dáma (prezident by řekl „dívenka“) prý docela použitelná jako ministryně pro
cokoliv jiného.
Premiér doufá, že vykopnutí koaličně-stranické předsedkyně
z obrany nepovede k nějakému uraženectví, vždyť jde prý o stabilitu
země a dívenka koneckonců zůstává místopředsedkyní vlády! Navíc i on, Petr
Nečas, by se prý mohl klidně ukázat jako zcela nekompetentní, kdyby vedl třeba
ministerstvo kultury. Naštěstí je přímo premiérem.
Předsedkyně je ovšem uražená. Na jeviště vstupuje po
premiérově dlouhém a poněkud blekotavém vysvětlování, a slibuje pomstu. Její
ministři sice nepodají demisi hned, aby její nestrana LIDEM nekazila svátky
lidu, ale učiní tak prý 10. ledna, den před prvním kolem prezidentských voleb. Ten
se tak začíná jevit jako datum napínavější než včerejší konec světa.
Národ se tedy v čase svátků může těšit na další dějství
představení, v němž se bude „vyjednávat“, hovořit o odpovědnosti, ba i
hluboce přemýšlet. Třeba nad tím, kam by se odebrala nejen strana paní
předsedkyně, ale možná i strana pana premiéra, kdyby ta nekompetentní lhářka
způsobila předčasné volby. Malým, ale nikoliv nepřekonatelným problémem může
být, že nejlukrativnější posty v polostátních podnicích, které by snad
mohly pošramocená ega v LIDEM přimet k odpovědnosti podobné, jakou
státotvorně ukázali nedávno rebelové v ODS, se zdají být výše zmíněnými rebely
už rozebrané.
Ale do 10. ledna se možná dá ještě něco najít. Koneckonců
hned po Novém roce začnou odtékat z pokladen nejspořivější vlády
v našich dějinách miliardy do soukromých penzijních fondů a církevních
restitucí, což skýtá nemalé možnosti pro uplatnění politiků, kteří se mohli
panu premiérovi jevit v jednom resortu jako nekompetentní lháři, ale jinak
zvládnou všechno.
Právo, 22.12.2012