Za dva týdny půjdou voliči
s pravděpodobností hraničí s jistotou vybírat prezidenta ještě jednou,
tentokrát ze dvou nejúspěšnějších kandidátů v kole prvním. Je tudíž na
místě začít se zamýšlet nad specifiky druhého kola.
Hlasování v druhém kole
ve dvoukolovém většinovém systému by měla většina z nás znát z voleb
do Senátu, jenže účast v senátních volbách bývá extrémně nízká. V druhém
kole bývá přitom ještě nižší než v kole prvním, a to především proto, že
voliči, jejichž favoriti se neprobojovali do druhého kola, k volbám už
příliš nechodí. Ti, kteří přece jen přijdou, hlasují většinou podle svých
preferencí na pravo-levé škále, anebo prostě „proti“ jednomu ze dvou kandidátů.
Tato pravidla se tak či onak
uplatní i v druhém kole prezidentské volby, přičemž kandidátova
příslušnost k pravici či levici, zdá se, bude hrát menší roli než ve
volbách do Senátu. Dá se tudíž předpokládat, že jelikož i v druhém kole
bude volební účast zřejmě hodně vysoká, a jelikož podle průzkumů budou
v druhém kole proti sobě stát kandidáti, které v prvním kole
podpořila dohromady zhruba jen polovina voličů, o příštím prezidentovi rozhodne
především volba „negativní“. Jinými slovy, volba pro „menší zlo“, jejímž
hlavním jmenovatelem přitom nebude kandidátova příslušnost k pravici či levici.
Před prvním kolem mnoho lidí
tvrdilo, že „neměli koho volit“. Obecně se zdálo, že podpora pro jednotlivé
kandidáty byla dost mělká. Už v prvním kole tedy mnoho lidí volilo nikoliv
kandidáta, s nímž se jednoznačně ztotožňovali, ale spíše někoho, kdo jim
nejméně vadil. V druhém kole bude ale tento postoj zcela klíčový.
Většina těch, kdo půjdu volit
v druhém kole, by se měla na tuto relativně novou situaci mentálně
připravit. Měli by si uvědomit, že prezidentem nebude jejich favorit, ale že
mají zároveň možnost i odpovědnost poslat na Hrad toho ze dvou kandidátů, který
má i v takové soutěži jejich „nefavoritů“ potenciál nikoliv být dalším
rádoby „největším Čechem“, ale vykonávat svůj úřad civilně a důstojně.
Kandidáti, kteří se do
druhého kola neprobojují, budou samozřejmě svým voličům doporučovat, koho
v druhém kole volit. Vzhledem k celkově poměrně vlažným postojům
veřejnosti ke kandidátům v prvním kole, nebudou mít ovšem taková
doporučení zřejmě velkou váhu.
Ti z nás, kdo budou
patřit možná až k většině voličů, kteří nebudou mít v druhém kole
kandidáta, jehož podpořili v kole prvním, by si tak měli především
uvědomit, že i prezident, který není první volbou většiny společnosti,
reprezentuje nakonec náš všechny.
Než budeme hlasovat, měli
bychom si tak především ujasnit, který ze dvou kandidátů je více transparentní,
a do jaké míry je ten který kandidát schopen společnost spíše spojovat než
rozdělovat. Zákopových válek mezi nejvyššími ústavními činiteli, často
poháněných nezkrocenými osobními ambicemi, jsme si užili už dost.
Právo, 12.1.2013