Druhé kolo

Za dva týdny půjdou voliči
s pravděpodobností hraničí s jistotou vybírat prezidenta ještě jednou,
tentokrát ze dvou nejúspěšnějších kandidátů v kole prvním. Je tudíž na
místě začít se zamýšlet nad specifiky druhého kola.

 Hlasování v druhém kole
ve dvoukolovém většinovém systému by měla většina z nás znát z voleb
do Senátu, jenže účast v senátních volbách bývá extrémně nízká. V druhém
kole bývá přitom ještě nižší než v kole prvním, a to především proto, že
voliči, jejichž favoriti se neprobojovali do druhého kola, k volbám už
příliš nechodí. Ti, kteří přece jen přijdou, hlasují většinou podle svých
preferencí na pravo-levé škále, anebo prostě „proti“ jednomu ze dvou kandidátů.

 Tato pravidla se tak či onak
uplatní i v druhém kole prezidentské volby, přičemž kandidátova
příslušnost k pravici či levici, zdá se, bude hrát menší roli než ve
volbách do Senátu. Dá se tudíž předpokládat, že jelikož i v druhém kole
bude volební účast zřejmě hodně vysoká, a jelikož podle průzkumů budou
v druhém kole proti sobě stát kandidáti, které v prvním kole
podpořila dohromady zhruba jen polovina voličů, o příštím prezidentovi rozhodne
především volba „negativní“. Jinými slovy, volba pro „menší zlo“, jejímž
hlavním jmenovatelem přitom nebude kandidátova příslušnost k pravici či levici.

 Před prvním kolem mnoho lidí
tvrdilo, že „neměli koho volit“. Obecně se zdálo, že podpora pro jednotlivé
kandidáty byla dost mělká. Už v prvním kole tedy mnoho lidí volilo nikoliv
kandidáta, s nímž se jednoznačně ztotožňovali, ale spíše někoho, kdo jim
nejméně vadil. V druhém kole bude ale tento postoj zcela klíčový.

 Většina těch, kdo půjdu volit
v druhém kole, by se měla na tuto relativně novou situaci mentálně
připravit. Měli by si uvědomit, že prezidentem nebude jejich favorit, ale že
mají zároveň možnost i odpovědnost poslat na Hrad toho ze dvou kandidátů, který
má i v takové soutěži jejich „nefavoritů“ potenciál nikoliv být dalším
rádoby „největším Čechem“, ale vykonávat svůj úřad civilně a důstojně.

 Kandidáti, kteří se do
druhého kola neprobojují, budou samozřejmě svým voličům doporučovat, koho
v druhém kole volit. Vzhledem k celkově poměrně vlažným postojům
veřejnosti ke kandidátům v prvním kole, nebudou mít ovšem taková
doporučení zřejmě velkou váhu.

 Ti z nás, kdo budou
patřit možná až k většině voličů, kteří nebudou mít v druhém kole
kandidáta, jehož podpořili v kole prvním, by si tak měli především
uvědomit, že i prezident, který není první volbou většiny společnosti,
reprezentuje nakonec náš všechny.

 Než budeme hlasovat, měli
bychom si tak především ujasnit, který ze dvou kandidátů je více transparentní,
a do jaké míry je ten který kandidát schopen společnost spíše spojovat než
rozdělovat. Zákopových válek mezi nejvyššími ústavními činiteli, často
poháněných nezkrocenými osobními ambicemi, jsme si užili už dost.

Právo, 12.1.2013 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..