Prezidentské volby jsou
v České republice pro velké strany opakovaně minovým polem. Už v roce
2003 sociální demokraté, ač byli tehdy nejsilnější stranou, nejen nedokázali na
Hrad prosadit svého kandidáta, ale svým neumětelstvím dokonce napomohli ke
zvolení Václava Klause. Navíc si tehdejší vedení svým postupem vytvořilo
nepřítele na „život a na smrt“ z Miloše Zemana.
Volby v roce 2003 ovšem
byly svého druhu prohrou i Topolánkových občanských demokratů. Už tehdy
analytici vedení strany varovali, že podaří-li se jim prosadit na Hrad Václava
Klause, nedočkají se žádného vděku. Naopak Klaus, který po řadě neúspěchů
v ODS vyklidil v prosinci 2002 pozici stranického předsedy, své nové
mocenské báze využije k protiútoku na „dutého a prázdného Topola“, který
měl tu drzost postavit se do čela ODS navzdory přáním Klause. Stalo se.
Přesto ODS znovu
„masochisticky“ podpořila Klause v roce 2008. Bylo jasné, že Topolánek tehdy už Klause
příliš podporovat nechtěl, ale nakonec se jeho vedení zaleklo otevřeného střetu
s „klausovci“ ve straně. Kdyby Topolánek tehdy šel s Klausem do čelního
střetu, možná by prohrál, spíš by ale „klausovské“ křídlo porazil, a bez Klause
na Hradě, se mohla jeho vláda dožít konce volebního období.
ČSSD nyní předvádí podobné
kotrmelce v případě Miloše Zemana. Ačkoliv je zcela jasné, že Zeman ve
funkci prezidenta bude nejen pro určité lidi v současném vedení ČSSD, ale
i pro ČSSD celkově, stejnou hrozbou, jakou byl Klaus pro ODS, po úspěchu Zemana
v prvním kole ho vedení podpořilo. Údajně proto, že je to levicový
kandidát, ač by bylo docela snadné Zemanovu levicovost zpochybnit a navíc
argumentovat, že v postu prezidenta jde o jiné věci, než o to, zda je
prezident spíše „levicový“ nebo „pravicový“.
Jestli za svoji podporu
představitelé ČSSD očekávají od Zemana v případě jeho zvolení jakýsi vděk,
jsou stejně naivní, jako byl kdysi Topolánek. I kdyby vděk nečekali a Zemana
podpořili jenom proto, aby měli lepší argumenty v boji o vedení strany se
„zemanovci“ na nadcházejícím sjezdu i v dalších letech, uniká jim, že
Zeman a jeho „družina“ v ČSSD budou jejich „taktickou“ podporu chápat jen jako
slabost.
ODS se tentokrát zachovala
statečněji, když navzdory jasnému odporu Václava Klause a jeho podporovatelů ve
straně podpořila Karla Schwarzenberga. Bohužel jí to už nebude moc platné,
protože politické trosky, které zbývají z ODS, i kvůli jejímu decimování
Klausem z Hradu, už jsou příliš slabé, a navíc jejich postoje už pro
málokoho zajímavé. ČSSD bohužel může být po pár letech Zemanova prezidentování
v úplně stejné situaci.
Právo, 18.1.2013