Oba prezidentští kandidáti se
rozhodli vést diskusi před druhým kolem bez zbytečných „podpásovek“, tedy
zákeřných osobních útoků, jakkoliv Miloš Zeman občas neodolá malému
„štouchanci“. Zatím nejzákeřnější bylo Zemanovo „přátelské“ upozornění, že
podle jeho zpráv z Rakouska není Karlovi Schwarzenbergovi o moc lépe
rozumět v němčině než v češtině.
Zbytečně se tak snížil na
úroveň Václava Klause ml., který se vysmíval Schwarzenbergově výslovnosti při
zpěvu české hymny. Režisér Jan Hřebejk správně reagoval připomínkou, že když
Klaus zesměšňuje Schwarzenbergovo „kté
domoff můj….“, ve skutečnosti se posmívá nikoli neznalosti češtiny, ale
fyzickému handicapu. A dodal: „A to je od vás, řekl bych, trapný. Myslíte, že by
Karla Schwarzenberga napadlo žertovně se ptát, proč se – a já se omlouvám –
šklebíte?“
Obecně ale Zeman zatím slib
vyhýbat se „podpásovkám“ drží. Zato z internetu, per některých komentátorů
v tištěných médiích, i z úst některých politiků se valí záplava špíny
a argumentačních podrazů.
Již zmíněný syn prezidenta
Klause například nabídl svérázný výklad historie, jímž se snažil očernit
Schwarzenbergova otce. Jiní obviňují Schwarzenbergovu manželku z toho, že
její rodiče prý podporovali nacisty. Pokud bychom chtěli přistoupit na podobné
metody, neměli bychom „vykádrovat“ z veřejného
prostoru některé respektované české osobnosti současnosti jen proto, že „se o
nich říká“, že jejich rodiče byli vysokými funkcionáři KSČ?
Prezident Klaus zase nepřímo
podpořil Zemana s pomocí podpásového argumentu, že prezidentem by měl být
někdo „kdo tu žil“. Zeman si této prezidentovy podpory prý váží. Ve světě
„podpásovek“ je Schwarzenberg vlastně Rakušan, popřípadě Švýcar, protože má
vedle českého i čestné švýcarské občanství. Je zajímavé, že Klausovi kdysi nijak nevadila
emigrantská minulost takového Viktora Koženého. Ba tvrdil, že „potřebujeme více
Kožených.“
„Podpásovek“ se ovšem mnozí
nedokážou vyvarovat ani ve vztahu k Zemanovi, když ho v kontrastu
k aristokratickému Schwarzenbergovi vykreslují jako podlého „plebejce“,
jehož nejoblíbenější činností je pojídání tlačenky a pití tvrdého alkoholu.
Nebo když ho má diskvalifikovat, že má vstřícný vztah k Rusku.
Pokud by se skutečně ukázalo,
že větší část kampaně zaplatil Zemanovi ruský Lukoil, je to důvod
k obavám. A „podpásovkami“ jistě nejsou ani pokusy upozornit na
nejrůznější korupční kauzy, od nichž nelze jména prezidentských kandidátů
oddělit třeba jen proto, že je „přikryli“ svojí shovívavostí. Vykreslovat ale někoho
jako nebezpečného rusofila jen proto, že se přátelí i s rusofily, nebo že se nechal
vyfotit jako premiér v ruské
kamizole, je podpásovka stejně nechutná, jako když někdo zpochybňuje Schwarzenbergovu
oddanost České republice kvůli jeho emigraci.
Druhé kolo prezidentské volby
prostě není „absolutní“ volba mezi andělem a ďáblem, ale racionální volba pro „menší
zlo“. Oba kandidáti mají svoje chyby i přednosti, jakož i známou politickou
minulost. Jeden více tíhne k levici, druhý k pravici, jakkoliv to
v prezidentském úřadě hraje až druhou roli, a i současný pravicový
prezident tak klidně může preferovat kandidáta levicového.
Schwarzenberg by byl prezidentem spíše „zahraničním“, už
proto, že má excelentní síť mezinárodních kontaktů. Zeman by byl prezidentem
„domácím“, přičemž by se občas pokoušel aktivně
ovlivňovat chod vlády a působil rozkladně na sociální demokracii podobně, jako
to činil během svého prezidentství Klaus vůči ODS. To se nám nemusí líbit, ale
spadá to ještě stále do říše demokratické politiky.
Obecně by tak bylo dobré
„ubrat plyn“ v kádrovací mánii, která nás má přesvědčit, že „ten druhý“
kandidát, je absolutně nepřijatelný. S pomocí často těch nejprimitivnějších
předsudků se vykopává už dopředu v české společnosti hluboký příkop, který
nikomu neprospěje, ať už je nakonec příštím prezidentem Zeman nebo
Schwarzenberg.
Právo, 19.1.2013