Už to vypadalo, že Miloš
Zeman dodrží slovo a neuchýlí se v prezidentské kampani k laciným
osobním útokům, včetně zneužívání nacionalistických předsudků. Vyhrát
v boji proti místopředsedovi velmi nepopulární pravicové vlády by ostatně
měl, i kdyby zdůrazňoval jen svoji deklarovanou levicovost.
Bohužel Zeman neodolal vábení
svést debatu k předsudkům a emocím, které se pojí s některými
traumaty české historie. V posledních dnech tak rozfoukává temné vášně,
které jsou u nás spojeny zejména s Benešovými dekrety.
Pravda, Karel Schwarzenberg
mu nahrál nepřesnou formulací, že dekrety přestaly platit přijetím Listiny základních práv a svobod
Ústavy v roce 1991. Bylo ale jasné, že má v podstatě na mysli to
samé, co nich říká Zeman: že byly
takříkajíc „zkonzumovány“ a jsou právně „vyhaslé“.
Bez
demagogie bylo možné také přijmout Schwarzenbergovu poznámku, že kdybychom
aplikovali dnešní lidsko-právní
kritéria na postup vlády a prezidenta Beneše v případě vyhnání tří miliónů
sudetských Němců, skončili by tehdejší politici před mezinárodním trestním
tribunálem v Haagu. V tom má Schwarzenberg zřejmě pravdu, přičemž
samozřejmě uznává, že na tehdejší dobový kontext nelze dnešní mezinárodní
standardy aplikovat.
Zeman ovšem
Schwarznebergova slova využil k nacionalistické ofenzívě, v níž mu
zdatně sekunduje prezident Klaus a jeho okolí. Kvůli Schwarzenbergovým výrokům ho Zeman
údajně nadále nerespektuje jako svého soka v boji o prezidentský post, neboť takto
prý mluví „sudeťák a ne prezident“. A
když už se Zeman dostal do ráže, pronesl také cosi o „zdegenerované šlechtě.“
Klaus přizvukuje poznámkami o Schwarzenebrgově „nečešství“.
S pomocí tohoto temného bahna Zeman asi zvítězí,
jakkoliv podobné zneužívání nacionalismu přispělo k porážce Klause ve
volbách do Sněmovny v roce 2002. Jenže Schwarzenberg je v zemi plné
předsudků snadnější terč, než byla Evropská unie coby terč Klausovy kampaně
v roce 2002.
Kdyby Zeman zvítězil bez demagogie zneužívající
předsudků, mohl by nakonec být i prezidentem velké části těch, kdo podporují
Schwarzenberga, až jim vychladnou hlavy. Rozhodl se ale pro způsob boje, pro
který ho nebude nemalá část společnosti jako prezidenta nikdy respektovat.
Právo, 21.1.2013