Místopředsedkyně
sociální demokracie Marie Benešová oznámila po své schůzce s nově zvoleným
prezidentem Milošem Zemanem, že Zeman chce sjednotit českou levici. Zeman se prý přiklání k tomu, co se
podařilo na Slovensku Robertu Ficovi. Benešová,
stejně jako další z místopředsedů ČSSD Zdeněk Škromach se prý nebrání
spolupráci se Stranou práv občanů – zemanovci. Ani první místopředseda Michal
Hašek se prý spolupráce nezříká.
Tyto úvahy
mají dva „malé“ kazy. Za prvé, česká levice nemá žádného Roberta Fica. Za
druhé, na Slovensku neexistuje silná komunistická strana. Té české se zatím na
údajné Zemanovy plány nikdo nezeptal.
Vrátíme-li
se k „českému Ficovi“, nepřibližuje se mu ani nikdo v ČSSD, ani nikdo
v SPOZ nebo v KSČM. O Ficovi si můžeme myslet, co chceme, jisté je, že je
to svého druhu ojedinělý politický úkaz. V české politice obecně nikdo
takový není.
Není jím ani
Miloš Zeman, ač by možná rád byl. Před prezidentskou volbou byl čestným
předsedou strany, která nedosahuje ani pěti procent voličské podpory,
potřebných pro vstup do Poslanecké sněmovny. V prezidentské volbě sice
vyhrál 55 procent, jenže to nic nevypovídá o popularitě a schopnostech politika
Zemana coby případného sjednotitele stranické levice.
Pokud by se
vůbec mohl českou levici někdo pokusit sjednotit, musel by být mladý,
charismatický a energický jako právě Fico. Jinými slovy, nemohl by to být
postarší matador české politiky, spojený s nechvalně proslulou érou raného
postkomunismu, kterého odmítá mladá generace do té míry, že její větší část
raději v prezidentské volbě volila pětasedmdesátiletého aristokrata
obtíženého závažnými politickými handicapy.
ČSSD má sice
velkou politickou naději v Jiřím Dienstbierovi, jenže dělá vše pro to, aby
neuspěl. Navíc Dienstbierova politická agenda a styl přímo vylučují, aby se
stal vůdcem „sjednocené levice“, v níž by spolupracovaly napůl zemanovská
ČSSD, postkomunistická SPOZ, a KSČM.
Ano, mohl by
být lídrem levice, ale pouze levice
moderní. Jinými slovy, mohl by z ČSSD za určitých okolností vytvořit
moderní levicovou stranu, která by učinila z KSČM a SPOZ vytrácející se stíny
postkomunistické éry.
Žádnou moderní
levici ovšem nelze vytvořit mechanickým sjednocením sobotkovsko-dienstbierovsko-zaorálovské části ČSSD ,
páté kolony zemanovců v ČSSD, SPOZ
a KSČM. Představa sjednocené české levice, kterou zaštiťuje Zeman, jehož
pobočníky jsou lidé jako Škromach, Benešová, Dryml či Palas, a v ČSSD pod
jeho vlivem přebírá iniciativu haškovské křídlo, je dost otřesná.
Možná lze na
čas vytvořit jakousi účelovou alianci levicových subjektů, které Zeman zaštítí
svými prezidentskými perutěmi, jenže taková aliance by ve svém výsledku byla
jen dočasným prodloužením postkomunismu u nás, nikoliv vykročením
k vytvoření levice, kterou mohou v budoucnosti volit i mladí lidé. A
ti budou už za pár let v české politice rozhodovat.