Z Občanské
demokratické strany se v poslední době ozývají hlasy, že některá
protikorupční opatření, jako je přijetí zákona, který by omezil používání tzv.
anonymních akcií, jsou v podstatě jen populistická gesta. Aby se upadající
strana obrodila, je prý zapotřebí vrátit se ke kořenům a dělat skutečnou
pravicovou politiku.
Například
europoslanec za ODS Ivo Strejček prohlásil, že anonymnost či neanonymnost akcií
je bláhový a pošetilý spor. ODS prý musí především snižovat daně, redukovat
dotace a deregulovat všude, kde je to možné. Podobně argumentuje další významný
politik ODS Boris Štastný, který hájí anonymní akcie jako projev úcty
k soukromému majetku. ODS se prý musí vrátit k hodnotám, z nichž
ještě za předsednictví Václava Klause vyrostla.
Tito a další
podobně argumentující občanští demokrati si evidentně neuvědomují, že jejich
řeči o pravicových hodnotách a skutečné pravicové politice, která by ODS
rehabilitovala v očích voličů, jim
nebude nikdo věřit přinejmenším do té doby, než přesvědčí veřejnost, že jsou
ochotni hrát podle srozumitelných a transparentních pravidel.
Je podivuhodné, že
významní politici ve straně, která se ideologicky považuje za jakýsi hybrid
mezi liberalismem a konzervatizmem, nechápou, že naprostým základem obou
velkých politických filozofií—liberalismu a konzervatizmu—je úcta
k pravidlům hry, která jsou nadosobní, srozumitelná a transparentní. Jinými slovy, ať už je stát malý nebo velký,
svoboda jednotlivce, kterou pravice vzývá, je jen chiméra, pokud se
neuskutečňuje v rámci jasných, vymahatelných pravidel hry.
Když tedy někteří
vyznaní občanští demokraté odbývají pokusy o zprůhlednění a upevnění pravidel hry,
platných pro všechny s tím, že takové kroky jsou jen populistická gesta,
podřezávají si pod sebou rádoby pravicovou větev, na níž sedí. Jestliže jsou
pro ně pevná pravidla hry druhotná, proč by měl brát někdo příliš vážně jejich
řeči o nižších daních nebo deregulaci?
A co vlastně přesně
znamenají v myšlenkovém světě takových politiků ony bájné „kořeny“,
k nimž se prý má ODS vrátit? Anebo jinak: jak by bylo možné se vracet
k jakýmsi ideovým kořenům, je-li strana prolezlá nejrůznějšími kmotry a
svázaná s netransparentními zájmy, přičemž dokonce i křehké pokusy
nastolit větší transparentnost odsuzují titíž politici, kteří volají po návratu
k ideovým kořenům, jako zbytečný populismus?
Zdá se, že ODS je
opravdu v pasti. Ideologičtější vrstva významných straníků by možná
opravdu chtěla dělat tzv. pravicovou politiku, jenže takovou politiku nemůže
veřejnosti věrohodně prodat v situaci, kdy je strana neprůhledná, a každé
její, i sebelepší gesto je vnímáno jen jako další trik různých zákulisních
hráčů.
Problém má ODS
bohužel i s oněmi bájnými „kořeny“. Byla totiž od počátku vytvořena mnohem
více než jako ryzí liberálně-konzervativní strana, které známe ze Západu, jako
výtah k moci a nástroj k privatizaci hospodářství. V tomto
procesu se bohužel pracovalo s heslem „účel světí prostředky“, takže vláda
zákona byla až na druhém místě za ekonomickými zájmy.
Strana, která
předsedala privatizaci tak byla do značné míry sama zprivatizována. A to
bohužel do rukou skupin a jedinců, jejichž profil byl často jen zrcadlem
netransparentnosti privatizačního procesu samotného.
Je sice pravda, že
na úplném začátku existence ODS se mluvilo, i v teoretické rovině, o
idejích a hodnotách, a mnozí její ideologové se oháněli Fridrichem von Hayekem
nebo Miltonem Friedmanem. Jenže je většina z nich nikdy skutečně nečetla.
Anebo četla, ale domnívala se, že důraz teoretiků liberalismu a konzervatizmu
na pravidla hry je v české postkomunistické praxi nepoužitelný.
Možná se tedy ODS
nemá ani k čemu vracet. Aby se zachránila, musela by nejspíš začít skoro
od začátku. Jenže aby mohla začít od začátku, potřebovala by zároveň začít od
konce. Tedy zbavit se nejrůznějších struktur, které se při slovech, jako jsou
pravidla, nebo dokonce ideové kořeny, jen pobaveně usmívají.
Jinými slovy, ODS
možná může pomoct už jen nefalšovaná vnitrostranická revoluce. Lze se domnívat,
že strana s tak nevalnou pověstí na
centrální úrovni, má v krajích a
obcích ještě stále lidi, kteří to s pravicovou politikou myslí tak, jak to
kdysi mysleli teoretici liberalismu a konzervatizmu, a kteří nejsou ještě
beznadějně zapleteni s v nejrůznějšími neprůhlednými ekonomickými
zájmy.
Pokud tito lidé stranu
nepřevezmou, zdají se veškeré snahy o její obrodu skoro nemožné. ODS totiž nemá
na centrální úrovni personálně už odkud brát. Dokonce i tradičním voličům ODS
se při pohledu na mnohé dnešní stranické předáky a jejich argumentaci i činy
dělá mdlo. Koneckonců poslední průzkumy veřejného mínění, podle nichž ODS
klesla za TOP 09, to potvrzují.
ČRo 6, 20.2.2013