Poslední průzkumy veřejného mínění naznačují, že by Česká republika mohla po příštích volbách následovat Maďarsko a Slovensko na cestě k vládě jedné strany. Zatímco v Maďarsku rozdrtila pravicová strana Fidesz demokratickou levici a dosáhla v minulých volbách až na ústavní většinu, na Slovensku naopak vyhrála s drtivým náskokem nad roztříštěnou pravicí levicová strana Směr, která stejně jako Fidesz vládne bez koaličních partnerů.
V Česku se ve světle katastrofálného vládnutí pravice začínáme blížit slovenskému modelu. Některé průzkumy ukazují, že sociální demokracie by po příštích volbách mohla vládnout většinově sama. Anebo by se její postavení mohlo blížit postavení největší polské vládní strany Občanská platforma, která od minulých voleb, v nichž získala téměř 40 procent hlasů, vládne s pomocí malého koaličního partnera, Polské lidové strany.
Ve všech výše zmiňovaných zemích Visegrádu jsou současné politické poměry výsledkem kolapsu jedné části politického spektra. Zatímco v Polsku a Maďarsku se zcela rozložila postkomunistická demokratická levice, takže v obou zemích vládne v podstatě bez levicové opozice pravice, na Slovensku se naopak rozložila pravice.
Česká republika, která se v minulosti občas pyšnila tím, že je jakýmsi politickým a ekonomickým předvojem visegrádské skupiny, by tak s malým časovým zpožděním mohla následovat své sousedy na cestě k vládě jedné strany, popřípadě vládě jedné mocné strany opírající se o malého koaličního partnera.
Do příštích sněmovních voleb se samozřejmě může ještě leccos přihodit. Jenže situace české pravice, zejména občanských demokratů, je natolik zoufalá, že pokud se ČSSD nestane obětí vlastních vnitřních půtek mezi současným vedením a příznivci Miloše Zemana, posílenými jeho zvolením na Hrad, bude ČSSD zřejmě po příštích volbách mít vládní postavení, které si svoji silou nezadá s tím, co vidíme v případě vlád jedné strany u visegrádských sousedů.
Takové vládnutí bude vyžadovat velkou míru dobrovolného sebeomezování a úcty k demokratickým pravidlům hry. Pokušení zneužívat mocenského monopolu může být u nás o to silnější, že na Hradě bude prezident, který patří do stejného levicového tábora. Pokud Zeman nebude s vedením ČSSD ve zbytečné v politické válce kvůli snahám posílit svoje příznivce ve straně, pak může v Česku v příštích čtyřech letech vládnout téměř monopolisticky demokratická levice, kterou navíc ještě bude jistit komunistická strana.
ČSSD by se tedy možná už teď měla začít učit z chyb, které vlády jedné strany natropily jinde. Nemusíme chodit daleko. Vláda absolutně většinové ODS na pražském magistrátu odstartovala v minulosti celostátní zkázu této strany, která se zejména ve své pražské politice zapletla do celé řady korupčních kauz.
Na Slovensku a v Maďarsku zase vlády jedné strany neodolaly pokušení zmocnit se nadvlády nad veřejnoprávními médii. V Maďarsku se vláda Viktora Orbána navíc pustila do přepisování ústavy a volebního zákona s cílem pojistit si svoji moc. V obou zemích vládne poněkud dusná atmosféra.
ČSSD se může ale inspirovat i Polskem. Tam silná vláda Donalda Tuska, jištěná prezidentem stejných politických barev, využívá svého postavení k rozumným reformám a konstruktivní proevropské politice. Mezinárodní prestiž Polska i domácí ekonomická situace se v posledních letech výrazně zlepšil, a to i navzdory krizi v Evropské unii. Jinými slovy, Polsko předvádí umění „dobrého vládnutí“ i v situaci, kdy pokušení zneužívat moc by mohlo silnou vládu zavést na scestí.
Doufejme, že ČSSD se vypořádá se svojí vládní rolí stejně odpovědně. V minulosti v ní vidina vládnutí bohužel občas aktivizovala lidi a probouzela politické instinkty, které levici dlouhodobě ublížily.
Právo, 25.2.2013