Premiér Petr Nečas a další politici,
zejména ti vládní, se hrozili, že žaloba pro velezeradu, kterou podal na
bývalého prezidenta Václava Klause Senát, poškozuje jméno České republiky
v zahraničí. Když se pak Ústavní soud z procesních důvodů rozhodl
žalobu zastavit, vyzval rozezlený premiér dokonce hlavní iniciátory žaloby
z řad opozice k odchodu z politických funkcí.
Premiér má nepochybně pravdu
přinejmenším v tom, že když v demokratické zemi podá příslušná parlamentní
komora ústavní žalobu na prezidenta, zahraniční pozorovatelé a politici
zpozorní. Jenže premiér se mýlí, když si myslí, že naše země k sobě přivolala
negativní pozornost teprve žalobou na prezidenta.
Pověst Česka byla vážně poškozena už
v okamžiku, kdy se jako v banánové republice choval její prezident,
například při schvalování Lisabonské smlouvy. Autor tohoto textu byl opakovaně
dotazován ze zahraničí, jak je v demokratické zemi možné, aby ústavně
neodpovědný prezident odmítal podepsat smlouvu, kterou ústavními většinami
schválily obě komory parlamentu. Je snad Česká republika ve skutečnosti
monarchie zamrzlá v 18. století?
Jeden britský novinář nevěřícně kroutil
hlavou nad tím, že si český prezident může dovolit, co by například britskou
královnu, požívající mnohem větší celosvětové autority, ani nenapadlo. A když
už jsme u britské královny, je naprosto nemyslitelné, že by mohla ignorovat
rozhodnutí soudů.
Obrazu Česka ovšem neškodil jen
z řetězu utržený prezident. Ve většině demokracií je například téměř
nemyslitelné, že by se u moci držela s pomocí jakéhosi odštěpku od
zkrachovalé bývalé vládní strany, vláda, jejíž podpora u obyvatel klesla do
jednociferných hodnot. V takové situaci se v zemích, které si
zakládají na svém obrazu, konají téměř automaticky předčasné volby.
Premiér české vlády nejen demisi podat
nemíní, ale sebevědomě jezdí na summity Evropské unie házet písek do unijního
soukolí. A když nemůže házet přímo, protože se s proevropským koaličním
partnerem neshodne, prohlásí před zraky 26 státníků z Evropy, že nemá
mandát o čemkoliv rozhodnout. Obraz země
jako vymalovaný Josefem Ladou…
Když už se ale premiér o obraz země
tolik stará, možná by si měl pro začátek přečíst nejrůznější varování, která dávají
turistům cestujícím do České republiky turistické příručky. Anebo by si mohl
přečíst hodnocení různých zahraničních obchodních komor a mezinárodních
institucí o podnikání a institucionálním prostředí v Česku. Spíše než kladný
obraz země by mu přicházela na mysl slova jako korupce, zlodějina, šlendrián,
nefungující stát.
Možná by si premiér mohl zkusit také odpovědět
i na tuto otázku: poškozuje obraz země více ústavní žaloba na prezidenta za
zjevné a opakované překračování ústavních pravomocí anebo spíše snaha zamést
takové jednání prezidenta pěkně po česku pod koberec?
A další otázka: poškodila žaloba na
prezidenta naší pověst více než metylalkoholová aféra, kterážto masová vražda
byla výsledkem naprostého selhání státu, jenž pan premiér řídí?
Možná by se premiér tolik hrdý na svou
zemi měl při jedné ze svých cest do zahraničí vrátit zpět do vlasti nikoliv
vládním letadlem ale po silnicích. Jeho řidič by se s ním mohl podělit o
podiv nad tím, po jakých silnicích musí řídit v zemi, kam údajně pod
pečlivým dohledem vlády v nedávné minulosti připlynuly stovky miliard
z EU. Do infrastruktury, jak se předpokládalo, evidentně jaksi nešly. Kam
asi? I to je obraz Česka, o který se náš
premiér tolik bojí.
Právo, 30.3.2013