Skupina států proti korupci
(GRECO) při Radě Evropy ve Štrasburku vystavila České republice nedávno nelichotivé
hodnocení, v němž se zabývá plněním
třinácti doporučení pro dohled nad financováním politických stran, které naší
zemi poskytla před dvěma lety. Většina médií přinesla zprávu pouze o tom, že
agentura obecně kritizovala Českou republiku za „neuspokojivé“ reakce na doporučení,
s nimiž skupina přišla, a konkrétně pak zejména za to, že neustavila nezávislý orgán pro monitorování
financí politických stran a jejich kampaní.
Kdo si chce udělat obrázek o
tom, jak „vážně“ to česká vláda myslí s bojem proti korupci, včetně
neprůhledného financování politických stran, by si ovšem měl přečíst celou
hodnotící zprávu. Je to zážitek vpravdě
„kafkovský“, a to zejména kvůli odpovědím českých orgánů na doporučení
skupiny.
České orgány argumentují v
arogantním úřednickém „ptydepe“, že naše právní normy, jejichž novelizaci
v zájmu boje s úplatkářstvím nebo netransparentností stranického
financování navrhuje GRECO, vlastně není třeba upravovat, protože kdyby si
pánové a dámy ze skupiny GRECO přečetli správně ten či onen komentář
k tomu či onomu zákonu nebo si správně vyložili existující legislativu, pochopili
by, že Česká republika už téměř všechny požadavky GRECO splňuje.
Není divu, že skupina GRECO považuje
takovou českou reakci na svá doporučení za „neuspokojivou“. Vzhledem
k vysoké míře korupce a neprůhlednosti stranického financování stran u nás
chce hmatatelné změny. Z českých odpovědí správně vycítila neochotu naše zákony
novelizovat tak, aby byly zcela jednoznačné.
I zdůvodnění nedávného vládního
odmítnutí zřídit nezávislý ústřední správní
orgán pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí se nese
v tomto duchu. Stávající stav, kdy kontrolu stranických financí vykonává
Kontrolní výbor Poslanecké sněmovny, je podle
vlády prý dostačující. Co na tom, že se výbor zaměřuje pouze na formální
správnost stranických výročních zpráv a nezabývá se obsahem hospodaření.
Česká strana slibuje, že další řešení přinese novela zákona o sdružování v
politických stranách a hnutích, kterou už doporučila ke schválení Legislativní
rada vlády. Ta počítá s povinným zřízením tzv. transparentního účtu každé
strany, jenž umožní každému sledovat veškeré její platební transakce, a ukládá
stranám povinnost zveřejnit své výroční zprávy na internetu.
To jsou sice kroky správným směrem, jenže největší švindly ve stranickém
financování se dnes dějí nikoliv na oficiálních účtech, ale v podobě různých
protislužeb a „slev“ ze strany sponzorů, jakož i v podobě černých fondů, které se
v žádných účtech neobjeví. Pokud
nebude existovat orgán, který dokáže například porovnávat, kolik strany
skutečně utratily za kampaň, s tím co
oficiálně přiznávají, a pokud nebude mít
takový orgán k dispozici silné sankce, pak budou “transparentní” účty sice
užitečným zdrojem informací o možných nesrovnalostech ve financích té které
strany, ale zdaleka nebudou postihovat kořeny korupce.
Aby se něco opravdu změnilo, bylo by třeba přijmout bez reptání všechna doporučení
GRECO. Na tom ale nemá velký zájem ani současná vláda, ani bohužel, jak se zdá,
levicová opozice. Ta na silnou kritiku vlády ze Štrasburku zatím výrazně
nereagovala—například vlastním srozumitelným seznamem kroků k nápravě,
které podnikne, až bude vládnout, neučiní-li takové kroky do té doby současná
vláda.
Právo, 13.4.2013