Pozorovatel
neobeznámený s českou realitou by mohl v těchto dnech usoudit, že
nejvážnějším problémem České republiky je personální složení Ústavu pro studium
totalitních režimů. Kdosi se prý pokouší
zmocnit klíčů k archívům, které jsou branou k „objektivnímu“ výkladu
historie. Je to prý dubnový puč!
Výše zmíněný
pozorovatel by se asi zeptal, co tak závažného přesně ÚSTR produkuje, že se
okolo něj strhla taková mela. Kdyby se dotázal průměrného Čecha na ulici jakéhokoli
českého města, dočkal by se nejspíš pokrčení ramen. Naprostá většina oslovených
by si jen těžko vzpomněla na něco, čím ÚSTR konkrétně přispěl k jejich
vyrovnání s minulostí.
Zato by oslovení
jistě věděli, že ÚSTR v množství větším než malém vyrábí politickou a
mediální hysterii. Od okamžiku, kdy byl v podobě, v níž dodnes
existuje, z pozice síly stvořen tehdy vládnoucí pravicí, je to výrobna
politických skandálů. Buď proto, že pouští do světa opakovaně „vědecké
výstupy“, které ze všeho nejvíc vypadají jako pokračování politiky jinými
prostředky, nebo proto, že se v něm s nevídanou intenzitou neustále
bojuje o pozice.
Z veřejných peněz
štědře dotovaný ÚSTR asi dělá stranou těchto různých vřav i něco záslužného, ale
průměrný občan se o tom kvůli
neutuchajícím kontroverzím tryskajícím z lůna i okolí ÚSTRU nedozví . Oč
méně ale „ústrování“ dějin zajímá
většinu lidí, o to více přitahuje úzkou, mediálně prominentní skupinu lidí,
jejichž vášně ve vztahu ke „správnému“ výkladu dějin neznají hranic, ač jim ve skutečnosti často jde jen o
současnou politiku. I proto je
v Česku nyní stejně nedýchatelně „přeústrováno“, jako kdysi bylo
„přeradarováno“.
Což o to,
s takovými dějinami, jako jsou ty naše, je třeba se „vyrovnávat“. Potíž je
v tom, že „ústrováním“ se s nimi
nejen nevyrovnáme, ale jen je dále zašmodrcháváme. Bohužel česká politika trpí neurotickou
obsesí dějiny účelově vykládat, čehož je ÚSTR jen dalším tragickým mementem.
Rada, jak ze
současné situace ven, je prostá: zkoumání nedávných dějin je třeba odústrovat! Sociální
demokracie by se neměla v současné vřavě cudně tvářit tak, že nechce ÚSTR
rušit nebo zásadně měnit, jen chce možná vylepšit jeho práci. „Ústrování“ dějin
vylepšit nelze, hloupý je dokonce i název ústavu.
Pokud ČSSD bude
vést příští vládu a levice bude mít většinu i v Poslanecké sněmovně, je
třeba najít pro zkoumání naší nedávné historie důstojnější formu, než je ÚSTR.
Užitečné náměty se objevily už v diskusi před tím, než si pravice nakonec
vytvořila ústav po svém. K těm je třeba se vrátit. Není třeba se bát slov
„zrušit“ a „přetvořit“. ÚSTR si nic jiného nezaslouží.
Právo, 19.4.2013