Kdybychom soudili českou politiku
podle vyjádření představitelů Občanské demokratické strany, pak jsme svědky
hned několika paralelně probíhajících pučů. Cosi jako puč podle ODS se prý začalo
dít už po krajských volbách na podzim minulého roku, kdy v řadě krajů ve
světle volebních výsledků, které často nedovolovaly jiné většiny, vznikly
koalice ČSSD a KSČM.
ODS přitom nedokázala vysvětlit,
proč v krajích, kde mohla ČSSD přece jen teoreticky utvořit koalici
s ODS, by měli levicoví voliči považovat stranu prolezlou kmotry a korupcí
za „demokratičtějšího“ koaličního partnera než „nedemokratickou“ KSČM.
Další puč prý začal, když levicová
většina v Senátu pozměnila složení rady Ústavu pro studium totalitních
režimů, kterážto pak změnila vedení ústavu. Účelem tohoto puče nebylo prý nic
menšího, než připravit půdu pro spolupráci ČSSD a KSČM i na centrální úrovni.
Už se zdálo, že ODS a její
pravicový spojenec na vládní úrovni, TOP 09, by mohli najít v podobě další
mobilizace proti tentokrát už prý jistému návratu komunistů k moci
společnou řeč, jenže, přišel další puč. Spáchala ho, světě div se, právě TOP
09, když v Praze vystrnadila ODS z vedení radnice.
Soudě podle výroků, které jsme
mohli zaznamenat z úst představitelů ODS, tento puč má připravit půdu pro
volební spolupráci TOP 09 a ČSSD. Že by se tedy nakonec nechystala koalice ČSSD
a KSČM?
Zmatené, stále více hysterické
výroky z řad ODS vyjevují stranickou krizi připomínající tu, kterou před
rokem 1989 tak pěkně vystihl Milouš Jakeš, když popsal KSČ jako „kůl
v plotě“. ODS ztrácí potenciální i
reálné koaliční partnery napravo i nalevo. Její koaliční potenciál začíná být
horší, než ten KSČM.
Jak už to v takových
případech bývá, skutečný puč doutná uvnitř strany. Část pražské ODS a její
spojenci na celostátní úrovni bojují proti druhé části a jejím spojencům. Do
toho pořádá první místopředseda strany Martin Kuba námluvy s exprezidentem
Václavem Klausem. Záchrana ODS přitom v podobě návratu Klause dozajista nepřijde.
Ten by stranu rozštípl definitivně.
Jedinou šancí ODS je cosi jako
revoluce zdola, v níž by ještě nezkompromitovaní místní a regionální
politici vzali věci do svých rukou. Dokud ze štítu ODS nezmizí jména, jako je
Petr Nečas, Martin Kuba, Jan Zahradil, Pavel Blažek, Petr Bendl, Marek Benda,
Pavel Suchánek, Boris Štastný či Pavel Bém, a neskončí třeba i jen náznaky
námluv s Klausem, se stranou to půjde dál s kopce.
Jediní dva politici ODS, kteří
ještě mají jakýsi potenciál, například se postavit do čela výše zmíněné
stranické revoluce, jsou Jiří Pospíšil a Bohuslav Svoboda. Bohužel ani oni
v hysterii kolem údajného puče TOP 09 nejdou ke kořenům krize, které leží
v jejich vlastní straně. Raději se profanují výroky o zradě ostatních
stran. S ODS to opravdu nevypadá dobře.
Právo, 27.5.2013