Prezident
Miloš Zeman se už ve svém inauguračním projevu ostře pustil do novinářů,
zvláště pak údajně upovídaných komentátorů, kteří „píší o všem a nerozumějí ničemu.“ Dalo
by se předpokládat, že takovýto prezident bude sám šetřit s vyjádřeními,
aby nevypadal jako nějaký upovídaný komentátor, který se ke všemu vyjadřuje a
přitom ničemu nerozumí.
O víkendu
Zeman ovšem vystoupil na sjezdu lidovců, kde nešetřil komentáři, které by bylo
možné popsat jako jakousi bohorovnou upovídanost. Lidovce poučil, že se v případě
volebního úspěchu nemají hrnout do vlády. Raději prý mají podporovat
z parlamentních lavic rozumné návrhy. Řekl také, že mají přestat opisovat
programy cizích stran a rovnou jim ochotně vysvětlil, že by si za program měli
vzít „křesťanský humanismus“.
Lidovce
to rozlítilo natolik, že chtěli na sjezdu odhlasovat usnesení vyzývající
Zemana, aby přestal prohlubovat příkopy mezi lidmi. To nakonec neprošlo, ale i
tak zůstává otázka, proč prezident pronáší na sjezdu jedné z nejstarších
českých stran projev, který se ze všeho nejvíc jeví jako pokračování nezvladatelné
snahy vystupovat jako upovídaný komentátor, který zapomíná, že je prezidentem
země.
Zeman se
od ve stovce dní, které uplynuly od jeho nástupu do funkce, vyjadřuje ke
spoustě věcí, které nepatří do oblasti jeho pravomocí, takže často působí skutečně
jen jako pouhý komentátor, což se zdá být v případě někoho, kdo je zároveň
prezidentem, nadbytečné.
Co je
horší, vyjadřuje se navíc občas způsobem, který by si nedovolil ani mnohý
upovídaný komentátor, který ničemu nerozumí. Příkladem budiž jeho vyjádření
během návštěvy Rakouska, kdy zopakoval, že sudetští Němci mohou být rádi, že
byli vysídleni, protože mohli být jinak popraveni.
Prezident
má neodolatelné komentátorské puzení se vyjadřovat i k věcem, které
například solidní politický komentátor nechá být, neboť, pokud zrovna netrpí
silnou virózou, ví, že skutečně ne všemu může rozumět.
Hezkým příkladem je Zemanův názor, že by měly být zakázány některé nebezpečné
sporty.
Prostě se
zdá, že v prezidentově mysli je po deseti letech na Vysočině nahromaděn
jakýsi přetlak, který ho nutí být dost upovídaný a často se tak vyjadřovat k vědem, kterým možná ne
úplně rozumí. Nebo k věcem, kterým třeba i rozumí, ale ve funkci
prezidenta by si je měl nechat pro sebe. Pokud to nejde, možná by měl být
raději komentátorem než prezidentem.
Právo, 11.6.2013