Kriminalizace politiky nebo krimipolitika?

Petr Nečas
se po svém odstoupení z premiérské funkce znovu ostře pustil do orgánů
činných v trestním řízení, když argumentoval, že  je prý „bizarní právní konstrukcí, která
likviduje politiku“, jestliže policie viní tři bývalé poslance občanských
demokratů z přijetí úplatků za to, že se vloni na podzim před klíčovým
hlasováním vzdali svých mandátů, načež jim byly nabídnuty lukrativní pozice ve
firmách se státní účastí.

Když
pomineme, že Nečasovi jde v této kauze o hodně i osobně, protože policie
může nakonec z organizování výše zmíněného „obchodu“ obvinit nejen šéfku
jeho kabinetu Janu Nagyovou, která je i kvůli němu už ve vazbě, ale i samotného
Nečase, přece jen nelze nad jeho argumenty jen tak mávnout rukou. Hranice mezi
kriminalizací toho, co je ještě normální politika, a toho, co už je politický
obchod mající povahu zločinu, tedy politika kriminální, může totiž být  dost tenká, a hodně záleží na interpretaci.

Hodně zejména
záleží jak na tom, s čím se
obchoduje
, tak na posloupnosti jednotlivých
událostí. I v případě tří obviněných poslanců ODS je důležité, zda se
vzdali svých mandátů s tím, že už dopředu věděli, že za to dostanou
zmíněné posty, anebo zda se svých mandátů vzdali skutečně primárně  kvůli „principům“, načež si jejich strana
uvědomila, že jsou to zdatní manažéři, kterých by bylo škoda nevyužít ve
státních podnicích. Jednání policie nasvědčuje tomu, že má, zejména
z odposlechů, dost důkazů, aby dokázala, že jde o první variantu.

Otázkou také
je, zda lze „zobchodovat“ vzdání se veřejné funkce, do které zmíněné poslance
zvolili voliči, za soukromé výhody, které plynou z lukrativních pozic ve
státních podnicích. Důležitá je míra obecnosti politické povolnosti nebo
kooperace.

Dohoda o spolupráci,
jakou například nyní uzavřely TOP 09 a ČSSD na pražské radnici, je obecnou politickou
dohodu, jakkoliv ČSSD obdrží výměnou za podporu vládnoucí TOP 09  předsednické posty ve většině výborů v zastupitelstvu,
a její představitelé nejspíš nahradí členy ODS v některých dozorčích
radách městských podniků, v nichž ze zákona působí představitelé stran.

To samé lze
říci i o jakékoliv koaliční dohodě, pokud nemá nějaká skrytá ustanovení
umožňující nelegální či pro stát ekonomicky nevýhodné „obchody“, o jakých se
šuškalo kdysi v souvislosti s opoziční smlouvou.

V případě
tří poslanců ODS, jakož i politiků, kteří „směnu“ jejich mandátů za místa ve státních
firmách organizovali, bude stěžejní otázka neoprávněného osobního profitu poslanců,
popřípadě dalších lidí z takové akce.

 Navíc, pokud
by se prokázalo, že poslanci, premiér a Nagyová jednali v této věci
kriminálně, znovu otevřelo by to otázku legitimnosti schválení vládního
daňového balíčku a církevních restitucí, které byly schváleny až s pomocí
náhradníků za „zobchodované“ mandáty tří poslanců. A tady už by bylo hranici
mezi politikou a zákonem skutečně téměř nemožné určit bez rozhodnutí Ústavního
soudu. V sázce tedy není jen kriminalizace politiky, ale samotný ústavní
pořádek země.

Právo, 19.6.2013 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..