Kdykoliv
se objeví návrh na zpřesnění české ústavy, která, jak známo, byla přijata před
rozpadem Československa ve spěchu a vykazuje po více než dvou dekádách
praktického používání některé zjevné nedostatky, zazní stejné argumenty proti
ústavním změnám.
Populární
je tvrzení, že ústava není trhací kalendář. Změny prý nemají být účelové. Když
už by nějaká změna měla být, musí prý být „komplexní“.
Zpřesňovat
ústavu prý též není „pravé ořechové“, protože nelze popsat vše, raději prý máme
nejasný text vykládat podle zvyklostí. Co na tom, že se pevné a respektované
zvyklosti v postkomunistickém kvasu ještě dlouho nevytvoří?
Oblíbené
jsou i politické argumenty. V současnosti kupříkladu slyšíme, že měnit
ústavu ve světle ústavně expanzivního chování přímo voleného prezidenta není
vhodné. Příležitost prý byla, když byla přímá volba přijímána. Zákonodárci měli
předjímat, co silnější mandát prezidenta může způsobit. Měnit ústavu teď, by
prý bylo, jak jinak, „účelové“.
Mnohé
z těchto argumentů se vzpírají zdravému rozumu. Česká republika je
parlamentní demokracií, přičemž i přímo volený prezident zůstává ve většině
svých pravomocí ústavně neodpovědný, tedy de facto podřízen vládě.
Co
je „účelového“ na snaze ústavu zpřesnit, snaží-li se prezident, odvolávajíc se
na přímou volbu, s pomocí extenzivního výkladu ústavy
vychýlit moc směrem k sobě? A proč by musela být taková změna ústavy jen
improvizací? Proč by se nad takovými opravami ústavy mělo diskutovat roky?
Ne
sice dokonalá, ale poměrně slušná česká ústava byla celá napsána během podzimu
1992. Nedostatky, které se časem vyjevily, jsou dobře popsané. I problémy,
které údajně způsobilo posílení prezidenta přímou volbou, jsou ve skutečnosti
dlouhodobé. Ústavu si kvůli nejasným formulacím, zejména v článku o
kontrasignovaných pravomocech a v pasážích o jmenování i odvolávání
ministrů i celých vlád, vykládali aktivisticky ve svůj prospěch i prezidenti
volení nepřímo.
Navíc
česká demokracie nefunguje ve vzduchoprázdnu. Příklady toho, jak naše ústavní
dilemata řešit, existují v dobře fungujících demokraciích okolo nás. Není
ani třeba planě lamentovat nad přímou volbou prezidenta a její údajné
neslučitelnosti s parlamentní demokracií Bez větších problémů totiž
v Evropské unii funguje více než desítka parlamentních demokracií, kde se
prezident volí přímo. Proč se neinspirovat jejich ústavami, jakkoliv jistě ne
vše je vzhledem ke specifické politické kultuře přenosné?
Politici
ze sebe zbytečně dělají kašpary, když nám ustaraně vykládají, jak se musí
případné opravy ústavy promyslet. Kdyby opravdu chtěli, mohli by zformovat
komisi pro změnu ústavy zítra a potřebné změny přijmout v poměrně krátkém
čase. Bohužel se zdá, že toho budou schopni snad jen v případě, že se stát
začne rozpadat stejně, jako se začala hroutit federace v roce 1992.
Právo, 19.7.2013