Rozpadem
stojedničky bývalé koalice se nejen otevřely dveře k předčasným volbám, ale
skoro okamžitě začala volební kampaň.
Víme už, jak
se povede boj o pravicové voliče: TOP 09 bude tvrdit, že ODS je v rozkladu a
ovládaná kmotry, jak hned po té, co se smířil s předčasnými volbami, opakoval
jako kolovrátek do médií místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek.
Co pro
voliče může vymyslet zdecimovaná ODS, ví pánbůh. Kromě slibů o vnitřní obrodě a
protievropské rétoriky, která může zabrat u části pravicových voličů, nemá vůči
TOP 09 mnoho zbraní.
Zajímavější
bude souboj na ose pravice-levice. V zájmu pravicových stran je odvést
pozornost od jejich působení v minulé vládě, v zájmu levicových je zase pozornost
udržet právě tam.
ODS nepochybně
povede útok na „prokurátorskou republiku“, které podle ní kryje záda jak
prezident Miloš Zeman, tak levice obecně. Zemanův nešťastný výrok ve Sněmovně,
jímž podmínil další postup při jmenování vlády výsledky vyšetřování z dílny
vrchního státního zástupce Ivo Ištvána, poskytuje ODS v tomto směru munici. I
případná nová, Ištvánem avizovaná „senzační“ odhalení bude chtít voličům prodat
jako spiknutí proti sobě.
TOP 09 bude
tvrdit, že jako jediná větší strana je zárukou parlamentního režimu u nás. Předseda
ČSSD Bohuslav Sobotka sice v podobě předčasných voleb získal trochu manévrovacího
prostoru, jenže před tím on i jeho spojenci kapitulovali před zemanovci v boji
o podporu Rusnokovy vlády. TOP 09 bude tedy nepochybně, bohužel dost
realisticky, zdůrazňovat, že kontrolu nad ČSSD už pevně převzal prezident
Zeman.
Bude argumentovat,
že máme co do činění se soubojem mezi více míně sjednocenou zemanovskou levicí,
což znamená hrozbu autoritářství, a TOP 09 coby poslední bašty parlamentarismu.
Není to taktika hloupá, která sice nemusí nahnat voliče přímo TOP 09, ale může
je ubrat levici.
Na levici je
nyní totiž ne úplně zanedbatelná skupina nekomunistických voličů, která bude zvažovat,
zda podpořit ve volbách ČSSD, hrozí-li, že tím hlasují de facto pro Zemana,
který s pomocí možná až ústavní většiny pozemanštělé ČSSD, KSČM a SPOZ může konečně
plně realizovat svoje autoritářské choutky.
Tato skupina
voličů bude asi hledat útočiště u menších čitelných stran, jako jsou KDU-ČSL. Voliči
zklamaní velkými stranami obecně by naopak asi raději dali šanci novým
subjektům, jenže ty jsou v předčasných volbách znevýhodněny nedostatkem času na
kampaň i nedůvěrou voličů. A jak už víme z příkladu Věcí veřejných, jsou i
rizikem, že do politiky znovu proniknou nevypočitatelné podnikatelské strany.
Levice bude
nepochybně zdůrazňovat katastrofální vládnutí pravicové koalice. Jenže pokud
zejména ČSSD nechce ztratit hlasy těch
levicových voličů, kteří jsou vystrašení Zemanem, bude muset vymyslet, jak
takové voliče uklidnit. Kupříkladu je ujistit, že v ČSSD je „předseda“ a
„představitel“ strany stále totéž, a že
i když se Bohuslav Sobotka nakonec stane premiérem, nebude jen loutkou haškovců
a zemanovců.
Potíž je v
tom, že Zeman i jeho spojenci v SPOZ a ČSSD autonomního Sobotku v čele chtít
nebudou. Předvolební souboj se tedy chtě nechtě povede i uvnitř ČSSD, jakkoliv
se strana bude tvářit jako jednotná. A
to ČSSD nemusí v konečném součtu prospět, i kdyby stokrát proklamovala „nový
začátek“.
Právo, 9.8.2013