Někteří odborníci lamentují, že pokud
se do Poslanecké sněmovny, jak naznačují průzkumy, dostane hned několik
menších, vesměs nových stran, bude těžké sestavit stabilní vládu. Je ale třeba
rozlišovat mezi stranami, které mají propracovanou organizační strukturu i
demokratické mechanismy vnitřního rozhodování, a netransparentními stranami
zformovanými okolo jednoho vůdce.
Ze stran, které by se mohly nově
dostat do PS, jsou předvídatelné v podstatě jen dvě: lidovci a zelení. Obě
už v PS byly, lidovci dokonce mnohokrát. Zelení při své premiéře v PS
v roce 2006 roli čitelného partnera nezvládli, byli stranou příliš
ovládanou jediným člověkem. Od odchodu z parlamentní politiky se ale vnitřně
stabilizovali, Martin Bursík ztratil ve straně vliv a odešel.
Zvláštním případem je Strana práv
občanů-zemanovci, která není politickým nováčkem, a má solidní organizační
strukturu. Zároveň je to ale strana vybudovaná okolo Miloše Zemana, který dění
ve straně nadále, i z Hradu, významně ovlivňuje. Jak jsme viděli
v případě zvolení Miloslava Šloufa do čela pražské kandidátky SPOZ a jeho
následného vyškrtnutí, zřejmě na základě Zemanovy osobní intervence, není vždy
jasné, kdo, kdy a podle jakých kritérií v této straně rozhoduje.
Zcela okolo konkrétních osobností
jsou pak vybudovány populistická hnutí, jako je ANO Andreje Babiše, Úsvit Tomia
Okamury, nebo Hlavu vzhůru! Jany Bobošíkové. Tyto subjekty se svou vnitřní
organizační nejasností a vlivem jedné osobnosti na vše, co strana dělá,
podobají zkrachovalým Věcem veřejným.
Pokud se v příští vládní koalici
octnou KDU-ČSL nebo SZ, budou coby předvídatelné, středové demokratické strany vládu
spíš stabilizovat. SPOZ by byla koaličním partnerem méně stabilním, protože
vnitřně méně transparentním.
Jak by dopadlo vládní účinkování Babiše,
Okamury nebo Bobošíkové si může každý spočítat. Pokud by se sešli ve vládě
všichni tři, stačí si pro představivost vynásobit Vítu Bártu nebo Karolínu
Peake třemi.
Není třeba se ale hned děsit
politických nočních můr. Skutečně reálnou šanci ze zmíněných subjektů má jen
Babišovo ANO.
Chceme-li si představit, co by
znamenala jeho účast ve vládě, stačí si, při vší úctě k jeho podnikatelským
výkonům a některým osobnostem, které okolo sebe shromáždil, odpovědět na jednoduchou
otázku: umíte si představit tohoto miliardáře, jak se při své případné účasti
ve vládě disciplinovaně podřizuje vnitřním demokratickým mechanismům hnutí,
které de facto ekonomicky vlastní, a jak plně uznává autoritu premiéra
z nějaké větší strany tak, aby vláda fungovala méně chaoticky, než dříve
za účasti VV?
Budeme-li realističtí, případný úspěch
netransparentních nových subjektů jednoho muže nebo ženy–vedoucí, až
k jejich případné účasti ve vládě–je bohužel ze
všeho nejvíc příslibem dalších předčasných voleb za pár let.
Právo, 18.9.2013